Příspěvek reaguje na kapitolu o kartě Věž v knize Carl Gustav Jung a Tarot: Cesta archetypu od Sallie Nichols. Stejně jako v předchozích archetypech se i zde propojuje starobylá symbolika tarotu s psychologickým pohledem C. G. Junga. Věž je obrazem otřesu, pádu a krize, která v sobě však nese i možnost osvobození a znovuzrození.
Marsilský tarot zobrazuje vysokou věž, do níž udeřil blesk. Střecha se hroutí a lidské postavy padají dolů. Tento dramatický obraz odráží situace, kdy se bortí konstrukce, které jsme si dlouho budovali – naše jistoty, přesvědčení, vztahy nebo celé životní systémy. Věž symbolizuje to, co se stalo příliš strnulým, pyšným a odtrženým od reality.
Z psychologického hlediska to odpovídá momentům, kdy se naše ego nedokáže vyrovnat s tlakem nevědomí. To, co jsme si mysleli, že pevně stojí, se rozpadá – často pod vlivem náhlé, „bleskové“ události.
Hermetická tradice chápe blesk jako záblesk ducha – světlo, které proniká do temnoty. Přináší bolestivý zásah, ale zároveň očištění. Stejně jako alchymista musí spálit falešné substance, aby se odhalila pravá esence, i člověk musí projít otřesem, aby odhodil klamy a přetvářky.
Jung by řekl, že Věž představuje chvíli, kdy kolektivní nevědomí prorazí naše obranné valy. Přichází konfrontace s pravdou, která se nedá obejít.
Sallie Nichols připomíná, že Věž je nejen symbolem pádu, ale i osvobození. To, co se hroutí, nemělo pevný základ – a proto se muselo zřítit. Věž ukazuje, že každá krize je příležitostí k přerodu. Z psychologické katarze se rodí nový životní směr, očištěný od starých sebeklamů.
Na osobní rovině nás tato karta učí přijímat otřesy ne jako konec, ale jako možnost otevřít dveře k něčemu opravdovějšímu. Na kolektivní rovině pak Věž odráží společenské a politické otřesy, které nás nutí opustit falešné struktury a hledat pevnější, pravdivější základ.
