Jung a tarot - Blázen
🔹 Úvod
Tento text je souhrnem poznámek a reflexí ke kapitole Blázen z knihy Jung a tarot : Cesta Archetypu od Sallie Nichols, kterou postupně zpracovávám a komentuju z pohledu vlastní praxe a studia tarotu.
Jde mi o vyzdvižení motivů, které buď rezonují s hlubším pochopením archetypů, nebo naopak ukazují místa, kde autorka podle mého názoru významy nebezpečně rozšiřuje nebo odvozuje na vratkém základě.
🔹 Prazákladní jiskra
Blázen je v pojetí tarotu nejen začátkem cesty, ale i samotnou jiskrou vědomí – něčím, co předchází formě, pojmu i vůli. Nemá ještě určenou podobu, neváže se k žádné z funkcí ega a nemá žádný osobní záměr. V tomto smyslu se k němu vztahuje i citát Herma Trismegista: „Bůh je inteligibilní sféra, jejíž střed je všude a obvod nikde.“ Tento výrok je zde použit k naznačení nekonečné přítomnosti a neuchopitelnosti bytostného základu, který Blázen zosobňuje.
🔹 Inferiorní funkce jako potenciál růstu
Blázen často odkazuje na tzv. inferiorní funkci – tedy nejméně vědomě rozvinutou ze čtyř psychických funkcí podle Junga (myšlení, cítění, intuice, vnímání). V tomto smyslu se jeho přítomnost ve výkladu ukazuje jako šance dát prostor tomu, co je dlouhodobě potlačováno – ať už jde o intuici v racionálním světě nebo city v intelektuálním. Blázen ji může oslovit, aktivovat a přivést ke světlu. Jeho role je jakousi dynamizací – vstupuje do „ztuhlého“ vnitřního prostoru a vdechne mu pohyb, život, energii.
🔹 V čem se S. Nichols mýlí
❌ Není šašek
Šašek je postava s určenou rolí, zasazená do společenského rámce (např. královského dvora), má svou masku, roli i funkci. Blázen je mimo řád – nestojí proti němu, ale mimo něj.
❌ Není žolík
Žolík vznikl jako hrací karta nezávisle na tarotu, a to v 19. století v USA a částečně už v 15. století v Německu. Nemá vazbu na hermetickou tradici. Je spíše univerzálním zástupcem „něčeho navíc“, případně trumfu, ale jeho povaha je plně herní.
❌ Není klaunem ani kejklířem
Tyto postavy mají výrazné vizuální atributy (rolničky, masky, parodii), zatímco Blázen je u Crowleyho i Waitea oproštěn od těchto vizuálních asociací. Jeho postava je prostá a soustředěná – jde do světa bez zášti i beze strachu.
❌ Není kojotem
Tzv. trickster z indiánských příběhů je aktivní podvratná energie, šprýmař, který klame, aby poučil. Blázen nic takového neprovádí – nevede ostatní, nemá plán, není vůdcem ani sabotérem.
❌ Není Prométheem
Nepřináší lidstvu oheň, neukládá si záměrné oběti, nemá osudový úděl. Nemá totiž ještě vlastní „já“, nemá identitu ani vymezený cíl.
❌ Není Self – Ačkoli k němu směřuje, není jím. Jeho putování se může jevit jako cesta k Self, ale sám ještě není sjednocující instancí. Je hybnou silou, která Self dává možnost se projevit.
❌Není temenos (chráněný posvátný prostor)
V takovém prostoru se může projevit naplno – bez výsměchu, bez přetvářky, bez potlačení. Přijetí jeho přítomnosti uvolňuje psychickou energii, která by jinak byla spotřebována na jeho vytěsnění nebo racionalizaci. V tom spočívá jeho terapeutická síla – nikoli v konkrétní odpovědi, ale v otevření prostoru, kde se může zrodit nová možnost.
🔹 Nebezpečí přetížení významy
Autorka kapitol se dopouští místy vrstvení příliš mnoha významových rovin, které se vzájemně negují nebo nesourodě spojují. Vzniká tím efekt „všemocného Blázna“ – množství atributů, které vytváří neuchopitelné, roztřesené monstrum, které nelze integrovat.
Není např. Baphomet, který drží pohromadě právě díky promyšlené souhře symbolických protikladů. Blázen by si zasloužil větší ukázněnost v interpretaci, méně asociativního vrstvení a více důslednosti ve výběru symbolů.
🔹 Závěr
Blázen jako archetyp je vzácným obrazem možnosti. Ne náhodou začíná, a současně nepatří nikam – má číslo nula. Je to čistý potenciál. Představuje jiskru, která může vdechnout život ztuhlé části naší psýché, a zároveň otevřít cestu k transformaci. Ale je potřeba jej brát jako to, co přichází, nikoli to, co už má být popsáno jako hotový obraz. Proto je důležité chránit jeho neuchopitelnost.
✴️ Blázen není vším. Ale může vše začít.
🎬 Videoverze tohoto rozboru
