Sallie Nichols ve své knize Cesta archetypu: Carl Gustav Jung a tarot vykládá kartu Vůz jako moment, kdy hrdina vyjíždí na cestu vybaven první skutečnou mocí – vládcovskou vůlí a schopností udržet pohromadě protikladné síly. Oba koně (nebo sfingy, podle tradice) se zdánlivě rozbíhají každý jiným směrem, přesto je vozataj dokáže sjednotit a udržet na cestě.
Nichols zároveň varuje před nebezpečím příliš doslovného chápání. Pokud bychom Vůz četli pouze jako obraz „fyzického vítězství“, mohli bychom minout jeho hlubší poselství: vyrovnání protikladů a vnitřní integrace. V textu také přidává moralizující rovinu – varuje před „zkratkami“ pomocí drog, které podle ní vedou k oslabení ega a neschopnosti vědomě pracovat s obsahem nevědomí.
Tady se však dostáváme k naší výhradě. Nichols místy sklouzává k moralitě – zejména když mluví o psychedelikách. Moderní výzkumy (např. práce psychiatra Jiřího Horáčka) ukazují, že látky jako psilocybin mohou ve vhodném prostředí a pod vedením zkušeného terapeuta usnadnit hluboké duchovní prožitky, pomoci smířit se se smrtí nebo nastartovat procesy sebepoznání. Historicky navíc psychedelika hrála roli v mnoha náboženských a iniciačních rituálech.
Nejde tedy o to, že by „drogy“ samy o sobě cestu k archetypální zkušenosti znehodnocovaly, ale spíše o to, že jejich použití vyžaduje rámec a kontext. Na rozdíl od Nichols proto vidíme nuance – Vůz není jen varování před zkratkami, ale i připomínka, že i riskantní prostředky mohou mít svůj význam, pokud jsou zasazeny do širší cesty individuace.
Archetyp Vůz není pouze o vítězství. Je především o rovnováze mezi silami, které se zdají táhnout proti sobě. To ukazuje i obraz dvou koní/sfing, které drží vůz pohromadě. Jung by řekl: psyché má autoregulační funkci – vědomí a nevědomí, i když se zdánlivě střetávají, dokážou se navzájem vyvažovat.
Zajímavé je i srovnání s Waiteovým tarotem, kde černá a bílá sfinga symbolizují dva pilíře Šalomounova chrámu (Jachin a Boaz). Hrdina ve voze pak připomíná prostřední pilíř Kabaly – živoucí osu, která spojuje oba póly.
Karta Vůz má číslo VII, a to není náhodné. Řekové chápali sedmičku jako posvátné číslo rovnováhy a harmonie. V jejich symbolice vzniká z „jedničky uprostřed a šesti okolo“ – tedy obraz středu a šesti směrů prostoru. Je to číslo uzavřeného celku a zároveň pohybu.
V Kabale se sedmička pojí se sefirot Netzach (Vítězství) – a tady se archetyp Vůz znovu propojuje s motivem vítězství, překonání překážek a vytrvalosti.
Waite na sukni vozataje přidává alchymické symboly – trojúhelník ohně, znamení vody a další. Crowley zase ve své Thothově verzi zdůrazňuje triumfální jízdu duše vpřed, kde je pohyb samotným aktem transmutace. Oba autoři tak přinášejí bohatší alchymicko-kabalistické vrstvy, které Nichols ve své knize spíše opomíjí.
Vůz není jen obraz hrdiny, který vítězoslavně vyjíždí do světa. Je to především zkouška rovnováhy: jak udržet pohromadě protiklady, aniž by vůz sjel do příkopu. Je to také výzva k odvaze – protože bez odvážného vykročení vpřed se žádná cesta nemůže otevřít.
Karta nás učí, že skutečné vítězství není jen triumf nad okolnostmi, ale především sjednocení protikladů v sobě.
