V marseillské tradici vidíme muže klidně visícího hlavou dolů za jednu nohu. Žádný strach ani křeč, ale zvláštní vyrovnanost a stoický klid. Právě tento motiv se stal pro mnoho autorů inspirací k hlubokým výkladům – a Sallie Nichols není výjimkou.
Autorka knihy Jung a tarot: Cesta archetypu chápe Viselce především jako obraz trestu a potupy. Připomíná středověký způsob pranýřování zrádců – „pittura infamante“ – kde byli odsouzenci malováni či zobrazováni hlavou dolů jako znamení hanby. Připomíná také Mussoliniho tělo pověšené v Miláně, čímž spojuje tarotovou kartu s tradicí veřejného zneuctění.
Ve své knize Nichols postupně přidává další vrstvy: strom jako mateřský symbol, odkaz na Osirise vloženého do stromu, zkušenost iniciační smrti i ukřižování. Propojuje Viselce s archetypy osamělosti, bezmoci a trestu, které mají vést k duchovní transformaci. V závěru pak klade důraz na to, že Viselce znamená odevzdání se „transpersonálnímu Self“ – tedy spojení s něčím, co přesahuje ego.
Mnohé z těchto odkazů působí spíš jako literární ozdoba než jako přesný výklad. Historicky je pravda, že existovala pittura infamante i pověšení Mussoliniho, ale tarotový Viselce působí klidně, ne jako trestanec v křeči. Ani Osiris nebyl pověšen na strom – jeho mrtvé tělo bylo uzavřeno v truhle, která vrostla do kmene.
Nichols také často přenáší na kartu téma ukřižování a mučednictví. To je spíš křesťanský rámec než univerzální archetyp. Viselce v tarotu není mrtvý ani zničený, ale trpělivě čekající, obrácený, hledící na svět z nové perspektivy.
Když Nichols rozděluje Jungovy archetypy mezi jednotlivé karty, někdy to působí, že je „rozfrcá“, aby jí to vyšlo na všechny arkány. Trickstera například posouvá od Mága k Bláznovi, čímž obě karty oslabuje. Jung by takhle nepostupoval – archetypy nechával vyvstat tam, kde se skutečně ukazují, ne kde se hodí do tabulky.
Jungovský pohled na Viselce vede spíše k obrazu dobrovolného zastavení, obrácení pohledu a hledání nového středu.
Kabala spojuje tuto kartu s hebrejským písmenem Mem, tedy s vodou, která znamená ponoření do hlubin nevědomí. Číslo 12 odkazuje na cykly času – měsíce, znamení, hodiny – a na střídání životních období.
Crowley zdůrazňuje alchymickou rovinu – rozpuštění starého, aby mohlo vzniknout nové. Waite naopak staví na mystickém přijetí a oběti.
Viselc není obětí osudu, ani mučedníkem. Je to archetyp dobrovolného zastavení, obráceného pohledu a klidu. Z vnějšího pohledu se zdá bezmocný, ale ve skutečnosti je v pohybu – dovnitř, ke středu, k transpersonálnímu Self.
Karta učí, že teprve když se zastavíme a podíváme na svět vzhůru nohama, objevíme nové hodnoty a nový smysl.
Není to dramatická smrt ani trest, ale zralost k obrácenému pohledu, který nás vede k hlubšímu pochopení života.
