Tento text je rozborem a komentářem kapitoly z knihy Carl Gustav Jung a Tarot. Cesta archetypu od Sallie Nichols. Pokračujeme v sérii, kde postupně zpracováváme jednotlivé karty Velkých arkán tarotu v konfrontaci s jungiánskou psychologií, alchymií a kabalou.
Karta Svět uzavírá velkou cestu tarotu. Na první pohled se zdá jasná a jednoduchá – tančící postava ve věnci, čtyři bytosti v rozích, kruh či elipsa kolem. Přesto se v ní spojuje mnoho vrstev symboliky, od biblických obrazů, přes alchymii až po kabalu.
Karta Svět uzavírá velkou cestu tarotu. Na první pohled se zdá jasná a jednoduchá – tančící postava ve věnci, čtyři bytosti v rozích, kruh či elipsa kolem. Přesto se v ní spojuje mnoho vrstev symboliky, od biblických obrazů, přes alchymii až po kabalu.
V marsilském i vájtovském tarotu vidíme v rozích karty čtyři figury: anděla, býka, lva a orla. Nicholsová je spojuje s postavami ze Zjevení sv. Jana, ale tradičně byly tyto bytosti chápány také jako symboly čtyř evangelistů. V křesťanské ikonografii tak dostávají smysl – čtyři hlasy evangelia, čtyři směry, čtyři živly, čtyři strany světa.
Alchymisté mluvili o kvadratuře kruhu – o spojení čtverce živlů a kruhu věčnosti. Matematicky nemožný úkol se stal symbolem duchovní transformace: spojit protiklady, sjednotit vědomí a nevědomí, hmotu a ducha. Jung tento obraz často používal v kresbách mandal. Karta Svět tak představuje završení cesty – okamžik, kdy čtyři elementy najdou harmonii a střed tančí ve věnci jednoty.
V alchymických obrazech bývá Anima Mundi zobrazována jako nahá žena v mandorle, nebo dokonce s celým světem ve svém těle. Je to ženský princip oživující veškerou hmotu, kosmická duše, která prostupuje hvězdy, zvířata i kameny. Tady je přímý paralelní motiv ke kartě Svět – tančící postava uvnitř věnce je právě touto „duší světa“, která drží celek pohromadě.
Nicholsová zmiňuje staré mystické formule: „Já jsem nahoře i dole. Já jsem tento celý svět.“ Tady se dostáváme k jádru hermetické Smaragdové desky – makrokosmos a mikrokosmos jsou odrazem jednoho celku. Karta Svět toto vyjadřuje dokonale – střed Self jako mikrokosmos člověka, obklopený věncem a čtvercem světa jako makrokosmem.
Autorka propojuje i moderní motivy – Heisenbergův princip neurčitosti nebo Platónovo podobenství o jeskyni. To jsou sice spíše volné paralely, ale připomínají důležité téma: naše vnímání je vždy jen stínem hlubší reality. Karta Svět ukazuje, že za tímto stínem existuje jednota, kterou lze spíš tušit než plně uchopit.
V kabale karta Svět odpovídá poslední sefirot Malkuth – Království, a také písmenu Tav, poslednímu v hebrejské abecedě. Je to pečeť cyklu – konec a začátek zároveň.
Karta Svět je víc než jen poslední triumf. Je to obraz sjednocení a celistvosti, spojení čtyř živlů, mandorly jednoty a duše světa. Je to okamžik, kdy se nemožné stává možným – kvadratura kruhu se uskutečňuje v symbolickém obraze.
Pro nás to znamená připomínku, že cesta k celistvosti není o konečném cíli, ale o procesu – o opusu, který nás přivádí stále znovu na práh nového začátku.
