V tomto příspěvku čerpáme z knihy Carl Gustav Jung a tarot: Cesta archetypů od Sallie Nichols. Zároveň přinášíme vlastní reakce a komentáře, protože jednotlivé karty Velké arkány v sobě skrývají víc, než jen jeden výkladový rámec.
Nichols vidí v kartě Posledního soudu okamžik spirituálního vzkříšení. Poprvé se tu objevuje postava, která vědomě hledí k andělu a slyší jeho troubení. Pro ni je to symbolické procitnutí, návrat k osvícení a k vyššímu hlasu.Autorka zkoumá také čtyři postavy na kartě, které spojuje s funkcemi psýché podle Junga: myšlení, cítění, vnímání a intuice. Podle ní zde stojí nejvýše funkce myšlení, zatímco ostatní se znovu objevují v pozadí.
Naše čtení však přináší jiný úhel: není to poprvé, kdy člověk hledí k vyšší bytosti. Už v kartě Milenců žena obrací svůj pohled vzhůru k andělu. Není tedy pravdou, že by až v Posledním soudu nastávalo první vědomé vzhlédnutí.Stejně tak se nám nezdá, že by čtyři postavy bylo nutné svázat mechanicky s čtyřmi funkcemi psýché. Vnímáme je spíše jako zahrabané životní možnosti – kvality a síly, které v sobě člověk pohřbil, ale které mohou být znovu probuzeny. Žena, která už nevěří, že může být přitažlivá; muž, který ztratil sebevědomí; jedinec, který se vzdal své tvořivosti – všichni mohou „vstát z hrobu“.
Když se na kartu podíváme z pohledu křesťanské tradice, vzkříšení neznamená automatickou spásu. Věří se, že vzkříšeni budou všichni lidé – někteří k věčnému životu, jiní k potupě. To je rozdíl od běžné tarotové interpretace, která kartu vykládá spíše pozitivně, jako nový začátek.V křesťanství má Poslední soud také tělesný rozměr – lidé mají obdržet nová, oslavená těla. Individualita zůstává zachována, není to návrat do jedné beztvaré masy.
Jung popisuje dynamiku libida – životní energie, která se někdy stahuje zpět do svého zdroje. Mluví o „puklině“, která se symbolicky ztotožňuje s pupíkem, místem, kudy jsme byli napojeni na matku.Tento návrat může být dvojí:
Právě tady se dotýkáme paralely s kartou Posledního soudu: co bylo mrtvé, může znovu vstát a přinést nový život.
Pupík se objevuje nejen u Junga, ale i v jiných tradicích:
Všechny tyto tradice spojuje jedno: pupík je symbolickým centrem životní energie, bodem, kde se rozhoduje o znovuzrození.
Jung dodává, že zrození Vykupitele se rovná katastrofě. Nový život totiž nevzniká tam, kde ho čekáme, ale právě v místech, která jsme považovali za mrtvá či bezcenná.Katastrofa tedy není konec, ale podmínka proměny. Zhroucení starého je nutné, aby se zrodilo nové. V kontextu karty to znamená, že troubení anděla může být otřesem, který zničí iluzi, ale otevře cestu k radikální proměně.
Poslední soud není jen biblický obraz nebo dogmatická scéna. Je to archetyp proměny:
Ať už tomu říkáme „vzkříšení“, „katastrofa“, „rubedo“ nebo „nový aeon“, vždy jde o totéž: o okamžik, kdy se životní energie znovu projeví a otevře cestu k novému bytí.
👉 To je náš pohled na kartu Poslední soud. Vyšel z Nicholsova pojetí, ale doplnili jsme ho o Jungovy texty, křesťanskou tradici, alchymii, kabalu i vlastní zkušenost.