Jung a tarot: Papež prostředník

Článek je součástí série, kde rozebírám jednotlivé kapitoly knihy Cesta archetypu – Carl Gustav Jung a Tarot od Sallie Nichols. Procházím je krok za krokem, odděluji podstatné myšlenky od autorské výplně a upozorňuji na místa, kde se výklad odchyluje od archetypální podstaty karty. 

Karta Papež, někdy přejmenovaná na Hierofanta, představuje v tarotu pátý krok Velké arkány. Po císařově řádu a struktuře přichází obraz autority, která přesahuje čistě světskou moc. Papež zosobňuje most mezi lidským a božským, mezi institucí a duchovnem, mezi řádem a svědomím.

Sallie Nichols a její pohled

Nicholsová čte Papeže jako kvintesenci – pátý prvek, který povyšuje člověka nad čtyři přírodní živly. 

V jejím pojetí je Papež viditelnou tváří Boha na zemi, obdařenou manou. 

Zdůrazňuje jeho androgynní povahu, kde se spojuje mužské a ženské, a chápe ho také jako projev náboženského instinktu, který podle ní převyšuje sexuální pud.

Podle Nicholsové se teprve zde rodí individuální vědomí: člověk promítá své archetypy do postav autorit – kazatelů, učitelů, vůdců – a teprve později rozpoznává, že tyto síly patří i jemu samotnému.

Korekce a doplnění

Tento pohled je inspirativní, ale zúžený:

• Kvintesence čísla 5 dává smysl jako symbol mostu mezi čtyřmi živly a duchovním principem, ale není to už plný Duch. Papež je prostředník, nikoli cíl. Vrcholné archetypy jednoty patří až vyšším kartám, jako je Světa.
• Náboženský instinkt Jung nestavěl absolutně nad libido – bral je jako dvě rovnocenné síly, které se doplňují a proměňují. Náboženství není výsostně lidský „přídavek“ k přírodě, ale spíše kulturní způsob, jak dát smysl vlastní konečnosti.
• Androgynní papež je spíše autorská licence. V tradici tarotové ikonografie jde spíše o postavu zprostředkovatele, učitele a strážce zákona. Archetyp není muž ani žena – stojí mimo pohlaví.
• Projekce archetypu se netýká jen několika karet, jak naznačuje Nicholsová, ale celého tarotu. Ego a Self jsou v neustálém dialogu, Papež je jednou z tváří, kde se to zřetelně ukazuje.

Symbolika a gesta

Papež je zobrazen s pozvednutou pravicí, která žehná – gesto rozhodování o protikladech dobra a zla. Levá ruka podpírá trojramenný papežský kříž, symbol instituce a církevní autority. Archetypálně jde o napětí mezi osobním požehnáním (pravá ruka) a mocí tradice (levá).

Dva klečící kněží dole nejsou individuální dvojčata, ale anonymní obraz podřízenosti. Trojúhelníková kompozice (dva klerici + papež) ukazuje hierarchii a řád, ne snahu o emancipaci.

Číslo 5 a jeho význam

Pětka v sobě nese symbol mostu:

• 2 (ženský princip) + 3 (mužský princip) = 5 → mystické manželství.
• Pět prstů, pět smyslů → základní měřítko lidství.
• Pythagorejci: pětka se mocněním vrací k sobě → číslo návratu a identity.

V tomto smyslu je Papež ztělesněním sjednocování protikladů, nikoli jednostranného mužského čísla, jak jej někdy podává Nicholsová.

Platón, Jung a hermetická tradice

Platónův dvanáctistěn (dodekaedr) představoval celek jsoucna. V tomto kontextu je Papež krokem, který ukazuje k jednotě, ale sám jí ještě není – je průvodcem na cestě.

Jung chápal archetypy jako věčné obrazy, které se samy nemění – proměňuje se jen náš pohled a kulturní interpretace. Archetyp Papeže není historický papež ani spasitel – je to nadčasový obraz prostředníka.

Hermetická tradice pak spojuje pětku s coniunctio oppositorum, mystickým manželstvím protikladů. Papež se tak ukazuje jako symbol sjednocení a přechodu, nikoli dogmatického konce.

Stín papeže

Stejně jako každý archetyp má i Papež svůj stín: může se projevit jako fanatismus, dogmatismus a zneužití autority. Energie, která nenajde cestu v náboženství, se často promítá jinam – do ideologií, konspirací nebo kolektivních „vír“.

Shrnutí

Papež v tarotu není spasitel ani absolutní duchovní vrchol. Je to prostředník, pontifex, most mezi člověkem a božstvím, mezi řádem a svědomím, mezi institucí a živou zkušeností. Číslo 5 ukazuje na sjednocení protikladů, na překročení hranice mezi hmotou a duchem.

Tam, kde Císař představuje řád a strukturu, Papež přináší morálku a smysl. Oba jsou rovnocenní pilíři civilizace, ani jeden není „vyšší“ než druhý.

Papež v nás probouzí vnitřní hlas svědomí – může nás vést k jednotě, ale stejně tak vrhat stín v podobě fanatismu. Záleží na tom, jak s tímto archetypem vstoupíme do dialogu.