Sallie Nichols (1908–1982) je známá především díky své knize Carl Gustav Jung a tarot: Cesta archetypu
z roku 1980, která se stala jedním z nejčtenějších populárně-naučných titulů o propojení psychologie Carla Gustava Junga s tarotem.
Roku 2019 vyšla reedice s názvem Tarot and the Archetypal Journey: The Jungian Path from Darkness to Light.
Přestože bývá kniha dodnes oblíbená mezi čtenáři a je přeložená do několika jazyků, její autorka zůstává postavou poměrně tajemnou.
Nicholsová navštěvovala přednášky na C. G. Jung Institutu v Curychu. Sama i její vydavatelé to někdy formulují tak, že „studovala u Junga“.
V praxi to znamenalo, že se účastnila seminářů během Jungova života, nikoli však v rámci plného výcviku, který by vedl k certifikaci analytického psychologa.
Institut měl od počátku dvě větve – jednak náročné odborné studium pro psychology a psychiatry, jednak možnost volně se účastnit seminářů i pro zájemce z jiných oborů. Nicholsová patřila právě do této druhé skupiny.
Zřejmě se tedy s Jungem mohla dostat na jeho veřejné semináře, ale není doloženo, že by s ním navázala osobní kontakt. Každopádně nikdy nezískala titul „dipl. analytik“ a nepracovala jako jungovská terapeutka.
Profesně se profilovala jako spisovatelka, lektorka a redaktorka. Několik let působila v redakci časopisu Psychological Perspectives, kde se zaměřovala na témata z oblasti psychologie, spirituality a symboliky.
Ve Spojených státech také přednášela o tarotu, archetypech a symbolice, zejména v Los Angeles, San Franciscu a San Diegu.
Tarot nebyl součástí jungovského institutu – to byl její vlastní autorský přínos, který do knihy vložila, aby spojila svět Junga s obrazovým jazykem tarotu.
Kromě zmíněné knihy Jung and Tarot není doložen žádný další samostatný knižní titul. Nicholsová tak zůstává autorkou jedné velké práce, která ji proslavila, a několika článků v odborných periodikách.
Její kniha má popularizační charakter – je psaná přístupným jazykem, pro laické čtenáře, a spíše než akademickou přesností zaujme osobními postřehy a literárním stylem.
Z hlediska laické veřejnosti byla kniha velmi úspěšná a oblíbená – dodnes ji čtou lidé, kteří hledají propojení mezi tarotem a psychologií. V odborných kruzích už je pohled střízlivější. Jungovští analytici vnímají Nicholsovou spíše jako popularizátorku než jako autoritu. Její text stojí mimo hlavní proud akademického výzkumu a vyvolává otázky, zda některé interpretace nejsou spíše výsledkem vlastní fantazie než přímé návaznosti na Jungovu práci.
Je důležité zdůraznit, že kniha není odborně dobře vystavěná. Nicholsová kombinuje Jungovy myšlenky s vlastními asociacemi, často je ohýbá, aby zapadly do tarotových obrazů. Čtenář tak může mít dojem, že jde o „jungovskou knihu o tarotu“, ve skutečnosti je to autorský experiment, který využívá Jungovo jméno. Pro inspiraci a její následnou kritiku má hodnotu, ale pro seriózní studium psychologie nebo tarotu je nutné sahat jinam.
Sallie Nichols nebyla klinickou psycholožkou ani jungovskou analytičkou. Byla spisovatelkou, redaktorkou a přednášející, která dokázala šikovně využít zájmu o Junga a tarot. Její kniha zaujala široké publikum, ale odborně stojí mimo přísnou psychologickou tradici.
Dá se říci, že byla také zdatnou obchodnicí – spojila dvě atraktivní témata a vytvořila z nich dílo, které oslovilo tisíce čtenářů. Ať už její výklady bereme jako inspiraci, nebo s kritickým odstupem, zůstává faktem, že Jung a Tarot se stala součástí moderní historie tarotu a pro mnohé čtenáře první cestou k setkání s jungovskými archetypy.
