Láska bývá nejčastěji spojována s přitažlivostí, zamilovaností a touhou po blízkosti druhého člověka. Dvojka pohárů však v hermetické tradici představuje mnohem širší princip.
Je obrazem setkání dvou odlišných sil, které se vzájemně doplňují a jejichž spojením vzniká harmonie.
Nejde přitom jen o partnerskou lásku. Stejný princip nalézáme v přátelství, spolupráci, vnitřním životě člověka i ve vztahu mezi vědomím a nevědomím.
Při vytváření Dvojky pohárů Synkretického tarotu je zachycen nejen samotný cit, ale především láska jako živý proces vzájemného působení, přijímání a sjednocování protikladů.

V hermetické kabale náleží Dvojka pohárů druhé sefiře Stromu života, Chochmě (Chokmah), Moudrosti, a současně vodnímu světu Brija (Beri'a), světu tvoření.
K pochopení jejího významu, je dobré připomenout rozdíl mezi esem a dvojkou.
Keter, první sefira, představuje prvotní jednotu. Chochma je jejím prvním dynamickým rozvinutím, tvořivým impulsem, který uvádí možnosti do pohybu.
Eso pohárů představuje kořen a prvotní potenciál vodního živlu.
Ve Dvojce pohárů se tato energie poprvé rozvíjí do vztahu. Z jednoty vzniká dvojnost. Dvojnost však nemusí znamenat rozdělení nebo konflikt. Může být také předpokladem vzájemnosti.
Teprve tam, kde existují dvě odlišné skutečnosti, může vzniknout jejich vztah.
Vodní živel dodává tomuto procesu citovou, přijímající a spojující povahu. Chochma zde tedy nepředstavuje pouhé pasivní přijímání emocí, ale tvořivou sílu, která prostřednictvím vody umožňuje vznik harmonie.
Dvojce pohárů náleží Venuše v prvním dekanu Raka, přibližně v rozmezí 0–10° tohoto znamení.
Venuše představuje lásku, krásu, přitažlivost a harmonii. Rak je vodním znamením spojeným s citlivostí, péčí, ochranou, domovem a potřebou bezpečí.
Rak je zároveň znamením ovládaným Měsícem a tradičně se v něm nachází povýšení Jupitera.
Vzniká tak mimořádně příznivá kombinace symbolických vlivů, které zdůrazňují nejen přitažlivost, ale také schopnost vytvářet důvěru a vzájemnou blízkost.
Láska zde není pouze okamžikem vzplanutí. Je také schopností přijmout druhého, vytvořit mu prostor a podílet se na jeho naplnění.

V původní symbolice Hermetického řádu Zlatého úsvitu nese Dvojka pohárů titul Pán lásky (Lord of Love).
Její vyobrazení je výrazně odlišné od dnes známé podoby Riderova–Waiteova tarotu.
Z oblaku vystupuje zářící ruka držící lotosy. Z horního květu proudí voda, která dopadá na dvojici propletených delfínů. Jeden delfín je zlatý, druhý stříbrný.
Přes oba delfíny se voda rozděluje do dvou proudů, které naplňují dva poháry. Ty následně přetékají do společné vodní hladiny.
Zlatý a stříbrný delfín představují dva odlišné, vzájemně spolupracující principy. Jejich solární a lunární význam zdůrazňuje také Robert Wang ve svém Kabalistickém tarotu.
Oba však přijímají vodu z jediného zdroje. To je podstatné. Harmonie nevzniká tím, že by jeden princip ovládl druhý. Vzniká jejich společným působením.
Dva poháry jsou samostatné, přesto jsou napájeny stejnou životodárnou silou.
Voda navíc v pohárech nekončí. Přetéká a vrací se do společné hladiny. Láska je zde zobrazena jako proudění, nikoliv jako něco, co lze uzavřít a vlastnit.

Aleister Crowley ve svém Thothově tarotu zachoval základní hermetickou konstrukci Zlatého úsvitu.
Na kartě, kterou výtvarně zpracovala Frieda Harrisová, nacházíme dva poháry, lotosy, propletené delfíny i proudění vody.
Crowley však kartu nazývá jednoduše Láska (Love). Dvojka podle něj představuje první projev Slova a Vůle. Ve vodním živlu se tato tvořivá síla projevuje jako láska, která překonává oddělenost a směřuje k obnovení jednoty.
Zde se dostáváme k jednomu z ústředních principů Crowleyho filozofie:„Láska je zákon, láska pod vůlí.“ Crowley dokonce připouští, že plnější název Dvojky pohárů by mohl znít Pán lásky pod vůlí.
Vztah tedy nepředstavuje pouze nahodilé citové vzplanutí. Je také projevem tvořivého směřování. Propletení delfíni navíc odkazují k alchymii, kterou Crowley označuje za královské umění. Alchymické sjednocení protikladů zde není jejich prostým odstraněním, ale uskutečněním nového celku.
Z psychologického hlediska je však důležité rozlišit symbolické sjednocení od ztráty vlastní individuality. Skutečná láska nemusí znamenat, že člověk přestane být sám sebou.
Naopak může vytvořit prostor, ve kterém se jeho vlastní podstata může plněji projevit.

Arthur Edward Waite přistoupil k Dvojce pohárů odlišně.
V jeho tarotu, který ilustrovala Pamela Colman Smithová, stojí proti sobě muž a žena. Každý drží svůj pohár a společným gestem vyjadřují vzájemné přijetí.
Nad nimi se nachází Hermova hůl – caduceus – se dvěma propletenými hady, křídly a lví hlavou. Waite zdůrazňuje lásku, přátelství, vzájemnou náklonnost, soulad a spojení.
Zatímco Zlatý úsvit a Crowley zobrazují především hermetický a alchymický proces, Waite převádí stejnou základní myšlenku do srozumitelné lidské situace.
Člověk zde již nesleduje pouze proudění sil mezi symbolickými nádobami. Vidí dvě bytosti, které se setkávají a mohou se svobodně rozhodnout pro vzájemný vztah.
Právě spojení těchto dvou pohledů se stalo jedním z východisek našeho Synkretického tarotu.

Původní symbolika zlatého a stříbrného delfína je rozvinuta do celé obrazové kompozice.
V horní části karty se nachází jediný otevřený lotos, ze kterého vycházejí dva mohutné proudy vody. Lotos představuje společný zdroj. Voda symbolizuje život, cit, tvořivost a schopnost spojování.
Oba proudy se proplétají a kříží. Nesou dvě lidské postavy, ženu a muže, kteří se obracejí jeden ke druhému a jemně se dotýkají konečky prstů.
Nejde o pevné objetí ani o úplné splynutí. Jejich vzájemné gesto naznačuje blízkost, důvěru a ochotu ke spojení, ale současně ponechává oběma vlastní prostor.

Celý obraz je rozdělen na dvě světelné oblasti.
Vlevo se nachází noční, měsíční svět. Vpravo sluneční světlo. Pod měsíční oblohou se nachází zlatý pohár se symbolem Slunce. Pod sluneční oblohou naopak stříbrný pohár se symbolem Měsíce.
Zlatá a stříbrná nádoba nejsou soupeři, stejně jako nejsou soupeři Slunce a Měsíc. Jejich odlišnost umožňuje vznik určitého napětí, pohybu a tvořivé spolupráce.
Dva vodní proudy tuto vzájemnost obrazově vyjadřují. Vyrůstají z jednoho zdroje, proplétají se a nakonec naplňují dvě nádoby.
Ty přetékají do společného moře. Každý pohár zůstává samostatný, ale voda, která jimi prochází, je součástí jediného celku.

Stříbrný a zlatý pohár je též na kartě kartou XVII – Hvězda.
Na Hvězdou je bohyně Nuit se dvěma poháry – zlatým a stříbrným. Zlatý pohár drží pozvednutý nad hlavou a vylévá z něj vodu na sebe. Stříbrný pohár drží níže a jeho obsah vylévá na rozhraní země a vody.
Představuje nekonečné obnovování možností existence a nepřetržité proudění životodárné síly. V pozadí navíc vystupuje sedmicípá hvězda Venuše, kterou Crowley spojuje s láskou jako jednou ze základních vlastností bohyně.
Tato podobnost je pro synkretickou Dvojku pohárů inspirativní. Zatímco Hvězda představuje proudění životodárné síly v širším kosmickém měřítku, Dvojka pohárů ukazuje, jak se taková síla může projevit ve vztahu dvou odlišných bytostí.

Z hlediska analytické psychologie můžeme Dvojku pohárů vnímat jako obraz setkání s jinakostí.
Druhý člověk nás často přitahuje právě tím, co sami v sobě dostatečně nepoznáváme nebo nerozvíjíme. Můžeme v něm vidět vlastnosti, které nám chybějí, které obdivujeme nebo které si sami nedovolujeme projevovat.Tady se však objevuje důležitá otázka
Milujeme skutečně druhého člověka, nebo svou vlastní představu, kterou jsme si do něj promítli? Jungovská psychologie upozorňuje na význam projekcí, vnitřních obrazů a nevědomých obsahů, které mohou naše vztahy výrazně ovlivňovat.
Setkání s druhým nám tak může pomoci poznávat také sebe. Zdravý vztah ovšem nevzniká tehdy, když druhého přizpůsobíme vlastní představě. Vzniká tehdy, když dokážeme jeho odlišnost skutečně přijmout.
V tomto ohledu je zajímavá také myšlenka Zuzany Antares, která při výkladu Dvojky pohárů zdůrazňuje nejen sjednocení protikladů, ale také potřebu přijmout druhou polovinu skutečnosti.
Dvě postavy se k sobě přibližují, ale neztrácejí vlastní podobu. Dva proudy se proplétají, ale stále zůstávají rozlišitelné. Dva poháry přijímají tutéž životodárnou vodu, ale každý si zachovává svou vlastní podobu. Láska tak může být také cestou k hlubšímu poznání sebe sama.

Ve výkladu tarotových karet představuje Dvojka pohárů zpravidla příznivý vztahový potenciál.
Může upozorňovat na vznik nebo prohloubení partnerského vztahu, přátelství, smíření, vzájemné pochopení nebo úspěšnou spolupráci.
Nemusí však vždy vypovídat pouze o romantické lásce. Někdy může představovat důležité vnitřní sjednocení, přijetí části vlastní osobnosti nebo obnovení vztahu k sobě samému. Stejně jako ostatní tarotové karty má však i Dvojka pohárů své stinné možnosti.
Harmonie se může změnit v závislost. Vzájemná přitažlivost může vést k idealizaci. Touha po spojení může potlačit zdravé osobní hranice.
Zlatý úsvit ostatně u nepříznivě postavené karty připomíná také pošetilost, rozptýlení a plýtvání energií.
Dvojka pohárů proto nemusí automaticky slibovat šťastný a trvalý vztah. Spíše ukazuje možnost vytvořit harmonii – a otázku, zda ji dokážeme skutečně rozvinout.

Synkretická Dvojka pohárů je obrazem dvou bytostí, které vycházejí ze společného zdroje života.
Každá je jiná. Každá představuje vlastní svět. A přesto se jejich cesty setkávají. Voda je nese, spojuje a naplňuje jejich poháry, aby následně pokračovala dál.
Láska není snahou druhého vlastnit, přetvořit nebo v něm zcela splynout. Je tvořivým setkáním dvou odlišných bytostí, které se mohou vzájemně přijímat, obohacovat a společně vytvářet něco, co by samostatně nevzniklo.
A možná právě zde začíná skutečná harmonie – nikoliv odstraněním rozdílů, ale jejich pochopením.
Hermetický řád Zlatého úsvitu: Book T, oddíl The Lord of Love – Two of Chalices. Aleister Crowley: The Book of Thoth (1944), Two of Cups – Love; XVII – The Star. Robert Wang: The Qabalistic Tarot, výklad Dvojky pohárů a kabalistických přiřazení. Arthur Edward Waite: The Pictorial Key to the Tarot (1911), Two of Cups a The Star. Zuzana Antares: Učebnice výkladu Crowley tarotu, Dvojka pohárů, str. 62–64. Psychologická inspirace: analytická psychologie C. G. Junga, zejména vztah projekce, individuality a přijímání nevědomých obsahů.
Synkretický tarot – vlastní výtvarné a interpretační zpracování tradičních tarotových symbolů.