Synkrektická sedmička holí

Při práci s tarotem vycházím ze tří směrů, které se navzájem doplňují: ze systému Zlatého úsvitu, z obrazově čitelného tarotu A.E. Waitea a z hlubšího, někdy drsnějšího pojetí A. Crowleyho.

Je škoda, že bývá Crowleyho tarot při běžném výkladu přehlížen nebo oddělován od Waiteova systému, přestože oba vyrůstají ze stejného hermetického základu. Každý z nich totiž zachycuje jinou stránku téže karty.

Proto jsem vytvořil vlastní synkretickou Sedmičku holí, v níž se tyto tři přístupy propojují. Zlatý úsvit jí dává konstrukci a astrologické vazby, Waite srozumitelný děj a Crowley syrovost, nejistotu a hlubší napětí.

Zlatý úsvit: Pán odvahy

Zlatý úsvit nazývá Sedmičku holí Pánem odvahy.

 Astrologicky jí odpovídá Mars ve Lvu, na Stromu života pak sedmá sefira Necach ve světě ohně.

Původní karta ještě není scénickým obrazem. Je tvořena sedmi holemi: šest z nich vytváří opozici a sedmá vystupuje jako ústřední síla. Už zde tedy vzniká základní konstrukce celé karty:

Jedna vůle čelí několikanásobnému odporu.

Vítězství však není jisté. Závisí na množství projevené energie a skutečné odvahy. Vedle statečnosti se zde objevuje také hádavost, vyhrožování, předstírání síly nebo vítězství v málo významné věci.

Sedmička holí proto není prostým příslibem triumfu. Člověk může obstát, ale musí se zároveň ptát, zda bojuje za něco podstatného, nebo jen nedokáže ustoupit.

Mars ve Lvu dodává kartě hrdost, odvahu a ochotu bránit vlastní důstojnost. Stejná kombinace však může vytvářet také teatrálnost, ješitnost a potřebu proměnit každý nesouhlas v osobní souboj.

Waite: obrana získané pozice

 Muž stojí na vyvýšeném místě, drží jednu hůl a zdola proti němu míří šest dalších.

Jeho postavení je obtížné, ale není beznadějné. Má převahu terénu. Protivníci se k němu musejí dostat zdola, zatímco on může svou pozici bránit shora.

Waiteova karta přirozeně navazuje na Šestku holí. Ve Šestce člověk vítězí, získává uznání a vystupuje nad ostatní. V Sedmičce zjišťuje, že získané postavení nestačí pouze dosáhnout. Musí je také udržet.

Karta tak může představovat:

• obranu vlastního názoru,
• vymezení hranic,
• odolávání konkurenci,
• tlak okolí,
• slovní nebo pracovní střet,
• nutnost zůstat na svém místě.

Waiteův bojovník má však stále určitou výhodu. Vypadá, že situaci může zvládnout, pokud nepoleví.

Crowley: hrubá síla proti organizovanému tlaku

Crowley zachovává název Odvaha, ale význam karty zostřuje.

Jeho Sedmička holí už nepůsobí jako pohodlná obrana výhodného stanoviště. Ústřední hůl je hrubá, těžká, nepravidelná a téměř kyjovitá. Proti ní stojí šest propracovanějších a uspořádanějších holí.Jedna primární vůle čelí organizované přesile.

Crowleyho sedmičky obecně ukazují síly, které se nacházejí pod harmonizujícím středem Tiferet. Původní energie už není čistá a vyvážená. Rozptyluje se, podléhá touze, iluzi a zápasu.

Odvaha zde proto není zářivou ctností vítězného hrdiny. Je spíše posledním zdrojem bytosti, která už nemá převahu, jistotu ani dokonalé prostředky.

Právě Crowleyho hrubá ústřední hůl se stala základem našeho sukovitého kyje. Nejde o elegantní zbraň. Je to těžký kus dřeva, téměř primitivní nástroj odporu.

Šest útočných holí je proti němu jednotnějších, organizovanějších a žhavějších. Žena neodpovídá systému dokonalejším systémem. Odpovídá vahou vlastního těla a tím, co jí zůstalo v rukou.

Venuše prostoupená Marsem

Sedmička patří sefiře Necach, a tedy Venuši.

Astrologickým vládcem karty je však Mars ve Lvu.
V kartě se proto setkávají dva odlišné principy:

• Venuše jako hodnota, vztah, cit, přitažlivost a životnost,
• Mars jako boj, odpor, obrana a schopnost zranit,
• Lev jako hrdost, důstojnost a ušlechtilá odvaha.

Nechtěl jsem Venuši zobrazit jako krásnou a jemnou ženu, která si pouze oblékla zbroj. Dlouhodobý boj ji musel skutečně proměnit.

Vznikla proto statná, plnoštíhlá žena. Není to mladá atletická Amazonka ani idealizovaná hrdinka. Je to unavená žena, která si musela „vzít kalhoty“, postavit se do širokého postoje a přijmout roli, již si možná sama nevybrala.Její ženskost zůstává zřetelná. Má mohutná prsa, boky, těžké tělo a plnou tvář. Zároveň má silné paže a tělo navyklé dlouhému odporu.
Venuše nezmizela. Ztěžkla.

Tělo jako ochranná vrstva

Plnost postavy není samoúčelným převedením tradičního hrdiny do obezity ani povinnou oslavou každého tělesného stavu.

Má vlastní psychologické opodstatnění.
Mnozí lidé své útrapy zajídají. Jiní se uzavírají, pracují do vyčerpání, pijí nebo si budují jiné ochranné vrstvy. Tyto mechanismy nemusejí být ideální ani zdravé, ale mohou být nejprve způsobem, jak člověk přežil něco, co by jinak neunesl.

Jak někdy říkám:

Je lepší být tlustý než mrtvý.

Její svaly a tuk proto nejsou znaky pohodlí. Jsou hradbou, za kterou se stáhlo její nitro. Duše je ukryta hluboko pod vrstvami těla, protože povrch musel přijímat údery.

Tělo se stalo brněním ještě dříve, než si oblékla kovovou zbroj.Tím se karta přibližuje skutečným lidem. Tarot nemusí být galerií mladých, štíhlých a dokonale krásných archetypů. Tělesná podoba může vyprávět příběh stejně jako gesto, předmět nebo astrologický symbol.

Maso a tuk jako obětina

Tělesnost ženy lze chápat i obětně.
V tradičních obětech se bohům přinášelo maso, tuk a krev jako nositelé životní síly. Moje Venuše jako by obětovala vlastní lehkost, jemnost a někdejší půvab, aby uchovala něco hlubšího.Obětovala část své původní podoby, ale nikoli samotnou duši.

Venuše obětovala krásu, aby zachránila život.

Neznamená to, že krása zcela zmizela. Přestala však být vystaveným půvabem určeným pohledu druhých. Ukryla se dovnitř jako hodnota, která už nemusí být viditelná, aby byla skutečná.

Právě proto má žena velká prsa, která již nejsou především zdrojem smyslného vzrušení. Stala se součástí ženské tíhy, kterou nese spolu se zbrojí, kyjem a celým svým příběhem.

Lev a divočák

Mars ve Lvu se na kartě objevuje prostřednictvím šarlatové a jantarově zlaté zbroje a lví hlavy na kyrysu.

Lev představuje:

• vědomou odvahu,
• hrdost,
• důstojnost,
• královskou schopnost držet postavení.

Nechtěl jsem však použít živého lva ani lví kůži. Tyto motivy by kartu příliš přibližovaly Síle, Chtíči nebo Heraklovi. Lev je proto vytepán do zbroje. Je přítomen jako vlastnost postavy, nikoli jako samostatný děj.

Na náholenicích se objevují hlavy divočáků.
Divočák není ušlechtilý jako lev. Je zemitější, pudovější a nebezpečný ve chvíli, kdy je zahnán do kouta. Přidává kartě druhou, méně vznešenou podobu odvahy.

Lev říká: Stojím, protože mám důstojnost.

Divočák říká: Stojím, protože už nemám kam ustoupit.

Obě vrstvy jsou v dlouhodobém boji potřebné.

Žena jako axis mundi

Postava stojí uprostřed obrazu. Její umístění není pouze kompozičním odkazem na tradiční Sedmičku holí.

Žena se stává axis mundi, osou světa, a zároveň připomíná středový pilíř Stromu života.Tři hole přicházejí zleva a tři zprava. Nejde tedy jen o šest nahodile rozmístěných útoků. Máme zde dvě trojice, dvě strukturované skupiny sil stojící proti sobě.

Za běžných okolností by se protiklady měly vzájemně polarizovat. Napětí mezi nimi by mělo vytvářet proud, pohyb a život. Zde se však polarita změnila v rozkol.

Energie už spolu nevytvářejí vztah. Každá strana trvá na sobě a obě útočí na střed.Místo živého napětí vzniká:

• vzájemné popírání,
• přetahování,
• rozštěpení,
• ničivý náboj,
• tlak na osu, která má celek držet pohromadě.

Žena proto není pouze terčem. Je bodem, na němž závisí soudržnost celého prostoru.

Odvaha jako povinnost středu

Její odvaha není jen osobní vlastností.
Není to pouze hrdinské rozhodnutí:

Jsem statečná, a proto budu bojovat.

Spíše:

Jsem ve středu, a proto nemohu jednoduše přestat držet.

Středový pilíř není pasivní neutralitou ani pohodlným kompromisem. Musí přijmout síly obou stran, ale nesmí propadnout ani jedné z nich. Když se polarita promění v rozkol, právě střed nese největší zátěž.

Její odvaha se tak stává:

• povinností,
• funkcí,
• břemenem,
• osudovou nutností.

Kdyby středový sloup padl, obě strany by se nemusely smířit. Mohly by se střetnout naplno a roztrhnout svět mezi sebou.

Proto je žena mohutná a těžká. Její tělesná hmotnost vyjadřuje také hmotnost středu, který nelze snadno vychýlit.

Poslední pevná kra

Waiteův bojovník stojí na kopci a využívá výhodu výšky. Moje žena žádnou takovou převahu nemá.

Stojí na posledním pevném ostrově uprostřed světa, který se taví.Kra pod jejíma nohama je pokryta hlínou a několika olivově zelenými trsy. Zeleň představuje Venuši a zbytek života, který ještě nebyl pohlcen žárem.

Kolem pevné země vře magma. Z něj vystupují fialové výpary, které tvoří pozadí celé karty.
Fialová tedy není pouze barevným odkazem na Crowleyho Sedmičku holí. Je fyzickou součástí obrazu. Jde o výpary tavícího se světa, atmosféru přerodu, v níž se rozpadá dosavadní pevnost.

Žena nebrání prázdnou skálu. Brání místo, na němž ještě zůstala zem a život.

Chrání hodnotu, nebo trosku minulosti?

Právě poslední pevná kra dává kartě její základní dvojznačnost.

Žena může chránit něco, co skutečně má smysl:

• poslední život,
• hodnotu,
• možnost vztahu,
• střed,
• paměť,
• zárodek budoucího řádu.

Šest holí pak představuje ničivou energii, která nerespektuje hranice a ničí vše, co jí stojí v cestě.

Stejně dobře však může žena chránit starý svět, který už dosloužil.
Kra může být poslední troskou řádu, jenž má projít ohněm proměny. Její odpor pak může být statečný, ale zároveň zaslepený citovou vazbou k minulosti.Sedmičky souvisejí také s iluzí, projekcí, touhou a lpěním. Člověk může prokázat obrovskou odvahu při obraně něčeho, co už existuje pouze v jeho vzpomínkách.

Karta se proto neptá jen:

Máš dost síly ubránit své místo?

Ptá se také:

Má to místo ještě smysl bránit?

Směr cesty po Stromu života

Odpověď se může měnit podle směru, kterým se po Stromu života pohybujeme.

Při sestupu

Při pohybu shora dolů se vyšší řád postupně zahušťuje, rozděluje a vstupuje do světa emocí, tužeb a osobních zápasů.

Sedmička holí pak může ukazovat:

• rozpad středového řádu,
• ztrátu spojení s Tiferet,
• obranu vlastního obrazu pravdy,
• lpění na formě,
• hrdost, která odmítá přijmout proměnu.

Žena může chránit svět, který už ztratil svou vnitřní oprávněnost.

Při vzestupu

Při pohybu zdola vzhůru se význam obrací.

Ze zmatku a taveniny se rodí schopnost vytvořit hranici, uchránit život a obnovit střed. Žena pak chrání poslední pevný bod, z něhož lze vystoupat k vyššímu řádu.

Není strážkyní minulosti, ale nositelkou hodnoty, která má být přenesena dál.V jednom směru může bránit trosku.V druhém zárodek.

Odlišení od Síly a Chtíče

Na první pohled může mohutná žena, lví motiv a výrazná tělesnost připomínat kartu Síly nebo Crowleyho Chtíče. Tato podobnost není chybou. Znamená, že lví a vitální charakter zůstal v obrazu zachován.

Rozdíl však spočívá v ději.U Síly nebo Chtíče se člověk setkává s pudem, životní energií či šelmou a nějakým způsobem ji přijímá, ovládá nebo sjednocuje.Sedmička holí naproti tomu zobrazuje:

• vnější tlak,
• obranu hranic,
• ohrožení z několika stran,
• nutnost udržet střed,
• boj bez jistoty vítězství.

Žena neprožívá extázi životní síly. Její životní síla je zabarikádována v těle a používána k tomu, aby vůbec udržela prostor.

Síla pracuje s energií. Sedmička holí ji musí spotřebovávat na obranu.

Co si moje karta odnáší z jednotlivých systémů

Ze Zlatého úsvitu si odnáší:

• titul Pán odvahy,
• jednu sílu proti šesti,
• Mars ve Lvu,
• Necach jako venušanský základ,
• podmíněnost vítězství skutečně projevenou odvahou.

Od Waitea si odnáší:

• scénickou čitelnost,
• ústřední lidskou postavu,
• jasný děj obrany proti přesile.

Zároveň však opouští jeho výhodu kopce. Moje žena nestojí nad protivníky. Hole přicházejí také shora a ze stran.

Od Crowleyho si odnáší:

• hrubou ústřední hůl,
• střet primární vůle s organizovanými silami,
• vyčerpanost a nejistotu,
• vědomí, že odvaha nemusí automaticky vést k vítězství,
• fialovou atmosféru, kterou jsem proměnil ve výpary magmatu.

Moje vlastní vrstva přináší:

• Venuši ztěžklou dlouhým bojem,
• plnoštíhlé tělo jako ochranu duše,
• maso a tuk jako obětinu,
• ženu jako středový pilíř,
• dvě trojice holí v rozkolu,
• poslední pevnou kru,
• dvojznačnost mezi ochranou hodnoty a odporem vůči nutné proměně.

Odvaha na posledním pevném místě

Moje Sedmička holí není obrazem jistého vítězství.
Žena je unavená, těžká a obklíčená. Pod nohama má poslední kus pevné země. Kolem ní se taví svět a protichůdné energie už nevytvářejí živou polaritu, ale útočí na samotný střed.

Přesto stále drží kyj. Její odvaha nespočívá v tom, že má převahu. Nemá ji. Nespočívá ani v jistotě, že brání správnou věc. Ani tu nemá. Je odvážná proto, že přijala tíhu středu a zatím z něj neutekla.

Odvaha je ustát tlak protikladů, chránit to, co zůstává živé, a zároveň neztratit schopnost poznat, kdy se poslední pevná zem stává pouze troskou starého světa.