Blázen: Zagreus a Dionýsos

U Crowleyho Thoth tarotu je karta Blázen nula, počátek před tvarem, stav před rozdělením a zároveň možnost návratu po dokončení celého cyklu.

V kabalistickém systému je Blázen spojený s písmenem Alef a se vzduchem. Nejde však jen o vzduch jako obyčejný živel. Alef je možné chápat také jako dech života, první pohyb, první oživení. Na Stromě života vede cesta Blázna mezi Kether a Chokmah, tedy mezi jednotou Koruny a prvním tvořivým výronem. Jsme tedy úplně nahoře, u samotného počátku projevení.

Právě proto je Blázen tak náročná karta. Není ještě pevnou osobností ani hotovým archetypem. Je to síla před formou. Všechno se z ní může narodit, ale zároveň v ní ještě nic není definitivně rozdělené.

Crowleyho Blázen a Dionýsos Zagreus

Crowley do karty Blázen vkládá několik mytologických vrstev. Jednou z nejdůležitějších je Dionýsos Zagreus. 

V popisu karty výslovně zmiňuje, že Blázen má rohy Dionýsa Zagrea. 

Zagreus je božské dítě Dia a Persefony. 

Není to jen další jméno Dionýsa. Je to obraz božské síly ještě před pádem do světa, před roztrháním, před rozpadem původní jednoty. 

Zeus představuje nebeský, olympský princip: výšku, vládu, blesk a božskou moc. Persefona naopak přináší podsvětí, smrt, skrytost, sestup a mysterijní hloubku. Zagreus tedy už od počátku spojuje Olymp a podsvětí. Není jen nebeským dítětem. Je bytostí mezi světy.

Roztrhání Zagrea Titány

Zargeus se má stát nástupcem Dia. Hera žárlí a nechá Zargea rozthat Titány. Ti jej oklamou, roztrhají a pozřou. Nejde tedy jen o „rozdělení na části“. Je to násilné rozbití božské jednoty. Původní celistvost se rozpadá do mnohosti.V souvislosti s Bláznem je to velmi silný obraz. Blázen jako nula ještě drží možnost celku, ale zároveň v sobě už nese osud rozdělení. Božská síla, která vstupuje do světa, se musí roztříštit do jednotlivých forem, těl, osudů a zkušeností. Zagreus je tedy božské dítě před roztrháním. Dionýsos je síla po znovuzrození.

^{Srdce, které zůstává}

Po roztrhání Zagrea zachránění bohyně (moudrosti) Athéna  srdce a odnese jej Diovi. Tělo je roztrháno, forma zničena, ale srdce zůstává jako nezničitelné božské jádro. Dá se chápat jako živý střed, duchovní baterie, místo, ze kterého může přijít nové zrození. Forma se rozpadá, ale živý střed nezaniká.

Člověk: titánský popel a božská jiskra

Zeus potrestá Titány tím, že je sežehne bleskem. 

Z jejich popela podle pozdější orfické tradice vzniká člověk. Proto má člověk dvojí původ.Na jedné straně je v něm něco titánského: hrubost, tělesnost, pudovost, odpor a rozpor. Na druhé straně je v něm i něco dionýského, protože Titáni předtím pozřeli roztrhaného Zagrea. V člověku tedy zůstávají rozptýlené části božství.Jedno v něm ale chybí: zachráněné srdce Zagrea.To je krásný výkladový obrat. Člověk má v sobě božské části, ale nemá automaticky božský střed. Možná právě proto v něm zůstává touha po něčem vyšším. Jako by rozptýlené tělo boha v člověku hledalo své ztracené srdce.

Semelé jako lidská nádoba

Zeus použije srdce Zagrea tak, že je předá do nového početí skrze Semelé. 

Semelé je smrtelná žena, thébská princezna, do které vstupuje božská esence nového Dionýsa. Tím se celý mýtus posouvá ještě níž: od bohyně podsvětí k lidské ženě, od mysterijní hloubky k živému smrtelnému tělu.

Semelé proto není jen technická „nádoba“. Přidává Dionýsovi lidskost, tělo, zranitelnost a zemitost. Právě skrze ni se Dionýsos stává bohem, který prošel lidským zrozením. Dionýsovo božství prošlo tělem, ohněm, smrtelností a znovuzrozením.

Semelé shoří a Dionýsos je zachráněn

Hera navede Semelé, ať spatří Dia v jeho pravé božské podobě.

Jako smrtelná žena však tuto plnost neunese. Diovo zjevení ji spálí. Tady se ukazuje další silná symbolika. Lidská nádoba přijme božský zárodek, ale neunese přímý kontakt s absolutním božským ohněm. Tělo shoří, ale Dionýsos je zachráněn.

Zeus ukryje nenarozeného Dionýsa ve svém stehně a nechá ho dozrát. Diovo stehno tu můžeme chápat jako zvláštní božský inkubátor. Není to zrození z hlavy, jako u Athény. Je to zrození z těla, ze síly, z oblasti blízké pohybu, plodnosti a životní energii.

Proto pozdější Dionýsos není čistě nebeský bůh. Je spojený s tělem, vínem, extází, přírodou, růstem a živou silou.

Persefona a Semelé: dvě vrstvy Dionýsa

Persefona a Semelé představují dvě odlišné vrstvy Dionýsova původu.

Persefona dává Zagreu podsvětní hloubku. Je královnou skrytého světa, smrti, sestupu a návratu. Díky ní je Zagreus od počátku bytostí mezi výškou a hlubinou.

Semelé dává novému Dionýsovi lidské tělo. Přináší zranitelnost a pozemskou živost. 

Zagreus je božská síla před pádem do světa. 
Dionýsos je tatáž síla po průchodu smrtelným tělem.

Crowleyho Blázen jako dionýská karta

U Crowleyho karty Blázen je dionýská linka velmi výrazná.

Blázen má rohy Dionýsa Zagrea. Objevují se zde hrozny, břečťan, planoucí šiška i šelma. To všechno odkazuje k dionýskému okruhu: k vínu, vegetaci, plodnosti, extázi, tělu a nespoutané životní síle.

Planoucí šiška v ruce odkazuje na dionýský thyrsos, tedy hůl zakončenou šiškou, plodivý symbol života. Hrozny připomínají víno, extázi a proměnu. Šelma ukazuje divokou stránku této síly.

Crowleyho Blázen je božská životní síla před roztrháním i po znovuzrození. Je to Zagreus i Dionýsos. Počátek, rozpad i nové zrození v jedné kartě.

Závěr

Blázen je v hlubší vrstvě nula, první dech a božské dítě. U Crowleyho se do této karty promítá mýtus o Zagreu a Dionýsovi: roztrhání, zachráněné srdce, lidské tělo, božské znovuzrození.

Tato karta tak ukazuje, že nový začátek nemusí být jen nevinností. Může být i návratem po rozpadu. Může nést bolest roztrhání, touhu po ztraceném středu a možnost, že se božská síla znovu narodí v jiné podobě.