Synkretická Pětka mečů – Porážka

Pětka mečů patří k nejtvrdším kartám malé arkány. Tradiční název Porážka – Pán porážky však neznamená pouze prohraný souboj nebo situaci, v níž jeden člověk podlehl druhému. 

V hermetickém tarotu je problém hlubší. Rozpadá se způsob uspořádání, který dosud držel jednotlivé síly pohromadě.

Proto je Pětka mečů přirozeným pokračováním Čtyřky mečů. 

Ve Čtyřce ještě existovalo Příměří – stav, který nebyl definitivním mírem, ale dokázal protiklady na určitou dobu uspořádat. 

V Pětce tento rámec nevydrží. Síly, které byly ještě před chvílí drženy v rovnováze, se rozcházejí a začínají působit proti sobě.

Právě tento okamžik zachycuje nová Pětka mečů Synkretického tarotu.

Gevura narušuje formu

V kabalistickém uspořádání patří všechny pětky k Gevuře, páté sefiře Stromu života. 

Gevura představuje přísnost, sílu, omezení, řez, rozlišení a schopnost něco ukončit. 
Je protipólem Chesedu – rozšiřujícího milosrdenství a hojnosti.

Gevura není sama o sobě zlem. Je nutnou silou, bez které by nebylo možné oddělit životaschopné od přežitého, stanovit hranici nebo ukončit formu, která už není schopna dalšího vývoje. Teprve nevyvážená Gevura se mění v bezohlednost, destrukci a krutost.

U Pětky mečů se Gevura projevuje v Jeciře – světě formování, vzduchu a mečů. Nejde tedy především o fyzické ničení. Do krize vstupuje myšlení, rozlišování, argumentace, představy a mentální konstrukce. Wang Pětku mečů přímo popisuje jako Gevuru v Jeciře a řadí ji spolu s Devítkou a Desítkou mečů mezi nejdestruktivnější karty mečové řady. 

Porážka proto může nastat ještě dříve, než se navenek cokoli definitivně zhroutí. Stačí, aby se rozpadla společná myšlenka, dohoda, důvěra nebo schopnost jednotlivé části spojit do jednoho smysluplného celku.

Venuše ve Vodnáři – spojení v  rozporu

Astrologickým přiřazením Pětky mečů je Venuše ve Vodnáři.

Venuše spojuje. Hledá vztah, soulad, krásu a možnost, jak rozdílné části uvést do vzájemného poměru. Jenže v této kartě vstupuje do sféry Gevury a do vzdušného světa mečů. To, co má spojovat, se dostává do prostředí ostrého rozlišování a konfliktu.

V tom spočívá jedna z hlavních odlišností oproti Čtyřce mečů.

To, co dokázal Jupiter ještě rozšířit a současně udržet v určitém řádu, Venuše už neudrží. Její schopnost spojovat nestačí proti síle rozkladu.

Na nové kartě proto Venuše není zobrazena jako někdo fyzicky zničený.

Stále je světlá, lidská a dobře čitelná. Porážka probíhá především kolem ní. Forma, kterou měla držet pohromadě, se rozpadla a síly, které měly sloužit řádu, přešly pod vládu chaosu.

Růže Zlatého úsvitu – od celku k rozptýlení

Velmi důležitým klíčem k Pětce mečů je růže.

V tarotu Zlatého úsvitu nejde v mečové řadě o pouhou dekoraci. Růže představuje živý, sjednocující princip, který se v jednotlivých kartách dostává do různých vztahů s ostrou a rozlišující silou meče.

Právě u Pětky mečů Robert Wang upozorňuje na vztah mezi Mečem Gevury a Růží Venuše, která je zároveň Růží Růžového kříže. Když Meč Gevury vstoupí do vzdušného světa Jeciry, růstová a spojující síla Venuše už nedokáže vzdorovat a okvětní lístky růže jsou rozmetány do všech stran. Tento motiv umožňuje sledovat mečovou řadu jako vývoj. 

V Trojce mečů byla růže rozťata. 

Něco živého bylo rozděleno a vznikl žal z nevratného poznání a odloučení.

Ve Čtyřce mečů byla živá růstová energie znovu soustředěna a udržována ve formě.

V Pětce už ale není možné celek udržet.
Růže se rozpadá do květů, poupat a jednotlivých plátků. Energie nezmizela – právě naopak. Je jí mnoho. Ztratila však svůj společný střed.To je důležitý rozdíl mezi zánikem energie a rozpadem jejího uspořádání.

Rozbitá amfora – forma, která už neudržela obsah

Stejný princip rozvíjí na nové kartě rozbitá amfora.

Amfora je nádoba – tedy forma, která vymezuje prostor a umožňuje, aby množství jednotlivých částí tvořilo jeden celek. Dokud je nádoba neporušená, její obsah má hranice.

Do amfory je však vražen pátý meč. Nádoba praská a její obsah se uvolňuje. Právě zde začíná organický chaos, který se postupně rozrůstá do celé pravé části karty. U střepů amfory ještě zůstávají celé růže. Čím více se však tato energie vzdaluje od původní formy, tím více se mění v popínavé výhonky, trny, listy, poupata a rozptýlené okvětní plátky.

Není to mrtvá energie. Je naopak překypující životem. Problémem je, že už není podřízena společnému řádu.

Právě proto vzniká z tohoto růstu ženská organická bytost.

Dvě ženy – dvě podoby stejného principu

Proti sobě stojí dvě ženské energie.

Vlevo je lidská Venuše – individualizovaná, vědomá, uspořádaná.
Vpravo vyrůstá druhá ženská forma, vytvořená z lián, listů, trnů a zbytků růží. Není to člověk obrostlý rostlinami. Samotné rostliny vytvořily podobu ženy.

Tím vzniká možnost číst scénu nejen jako střet člověka s vnějším chaosem, ale také jako rozštěpení jednoho principu do dvou podob.

Venuše je poražena něčím, co jí není úplně cizí. Růže, růst, plodnost a organický život patří i k jejím vlastním symbolům. Teprve po ztrátě hranic se však stejné síly mění v něco, co už nedokáže ovládat.

Porážka tak nemusí přicházet pouze od nepřítele zvenčí. Může vzniknout i tehdy, když vlastní myšlenky, přání, argumenty nebo životní síly přestanou tvořit celek a začnou působit každá vlastním směrem.

Meče zajaté v růstu

Také meče změnily svou funkci.

Meč je symbolem vzduchu – myšlení, rozlišování, analýzy a schopnosti oddělit pravdivé od nepravdivého. 

Na Pětce mečů však již meče nejsou svobodnými nástroji rozumu. Čtyři horní meče jsou omotány liánami a vtaženy do struktury organického chaosu.

Rozum, který měl pomoci chaos uspořádat, se stal jeho součástí. Právě zde se karta dotýká zkušenosti, kdy člověk dokáže vytvořit stále nové argumenty, vysvětlení a konstrukce, ale žádná z nich už nevede k větší jasnosti. Myšlení místo řešení problému produkuje další rozpor. Argumenty existují, ale celek se ztrácí.

Porážka mečů tak může být také porážkou rozumu jeho vlastní roztříštěností.

Crowley a obrácený pentagram

Aleister Crowley tento rozpad vyjadřuje mnohem abstraktněji.

Na jeho Pětce mečů jsou síly uspořádány do obráceného pentagramu. Robert Wang tento symbol vykládá jako triumf hmoty nad duchem a současně upozorňuje, že Crowley jeho prostřednictvím zachycuje stejné rozptýlení sil, jaké Zlatý úsvit zobrazil rozmetanými plátky růže. 

Nová karta tento motiv zachovává, ale převádí jej zpět do scénického obrazu.

Pět mečů je propojeno hlavními trnitými liánami tak, že vytvářejí skrytý obrácený pentagram.

Není vložen jako samostatný geometrický znak. Vzniká teprve při pozornějším pohledu z konstrukce celé scény.

Zároveň je důležité, že liány meče nejen spojují, ale také ovládají. Pentagram proto není znakem řádu, který by chaosu vládl. Je obrazem řádu, který byl obrácen a podroben síle, již už nedokáže kontrolovat.

Dokonce i ruka Venuše vstupuje do spodní části tohoto obrazce. Je uvnitř prostoru, jehož uspořádání už není její.

Waite – lidská tvář porážky

Arthur Edward Waite převádí Pětku mečů do mnohem civilnějšího a bezprostřednějšího příběhu. 

Na jeho kartě jeden muž sbírá meče, zatímco dvě další postavy odcházejí. Obraz otevírá rovinu mezilidského konfliktu, ponížení, zrady, nečistého jednání a vítězství, které po sobě zanechává rozdělení. 

Tradiční věštebný význam pracuje přímo s porážkou, ztrátou a neúspěchem, se zápasem, který už byl rozhodnut proti jedné ze stran. 

Waite tak zachycuje to, co lze na Pětce mečů prožít v každodenním životě.

Synkretické pojetí jde o jednu vrstvu hlouběji a hledá mechanismus, který takové situaci předchází: nejprve se rozpadne společný rámec a teprve potom se ukáže vítěz a poražený.

Proto na nové kartě není protivníkem konkrétní muž. Hlavním protivníkem je již rozběhnutý proces rozpadu.

Porážka není Zkáza

Pětka mečů není Desítka mečů a není ani Věž. Není zde řečeno, že všechno skončilo. Rozbita byla konkrétní forma. Venuše už ji nedokázala zachránit a chaos získal převahu. Přesto zůstává energie, zůstávají části, zůstává možnost dalšího vývoje.

Právě v tom spočívá význam pětky jako krize. Krize je okamžik, kdy už nelze pokračovat stejným způsobem. Může být bolestivá a může znamenat skutečnou porážku dosavadního záměru, vztahu nebo přesvědčení. Současně však odhaluje, že stará forma už neodpovídala silám, které měla obsahovat.

V sestupném směru Stromu života jde o rozpad vyšší jednoty do větší mnohosti a konfliktu. 
Vzestupným směrem se stejná karta může stát bodem obratu: okamžikem, kdy je nutné rozpoznat chaos, přestat jej vydávat za řád a začít z jednotlivých částí vytvářet novou strukturu.

Význam Pětky mečů ve výkladu

Pětka mečů proto může upozorňovat na situaci, v níž už nestačí dobrá vůle ani snaha všechno smířit. Dosavadní forma ztratila soudržnost.

Může ukazovat konflikt, porážku, ztrátu důvěry, rozpad dohody, pomluvy a nečisté argumenty, ale také myšlenkový chaos, roztříštěnost, příliš mnoho vzájemně soupeřících názorů nebo stav, kdy člověk sám nepoznává, která z jeho vlastních myšlenek ještě slouží skutečnosti a která už pouze živí problém.

Otázkou této karty proto není pouze: Kdo prohrál?
Mnohem důležitější je: Co se rozpadlo natolik, že to už nebylo možné udržet pohromadě?
A hned za ní přichází další: Které síly je nyní třeba znovu rozlišit, aby z chaosu mohla vzniknout nová forma?

Pětka mečů – Porážka – tak zůstává velmi tvrdou kartou. Její tvrdost však nespočívá jen v prohře. Spočívá v poznání, že něco, co bylo pokládáno za pevné a soudržné, už ve skutečnosti pevné nebylo.

A právě Gevura tuto skutečnost odkryla.