Synkretická Čtyřka mečů: důležitost růže

Čtyřku mečů jsem už měl téměř uzavřenou. 

Obraz nesl hlavní myšlenku, kterou jsem v této kartě hledal: napjaté Příměří mezi řádem a chaosem.

Na jedné straně stojí jupiterovský princip řádu, který vymezuje hranice, udržuje formu a odstřihává vše, co se snaží proniknout příliš daleko. Na druhé straně je živá organická bytost vytvořená z listů, růží a šlahounů. Není to obyčejná žena porostlá rostlinami. Sama je touto rostlinnou mnohostí – chaosem, který na okamžik přijal určitou podobu.

Mezi oběma světy stojí čtyři meče. Vytvářejí hranici, kterou ani jedna strana momentálně nedokáže zcela překročit. Organická síla stále dorůstá, zkouší pevnost bariéry a hledá cestu dál. Muž na druhé straně odstřihává šlahouny, které tuto hranici překročí.

Příměří zde proto neznamená konečný mír. Je to rovnováha, kterou je nutné stále znovu udržovat. Když jsem se ale k hotové kartě po čase znovu vrátil a ještě jednou ji porovnal s obrazovou tradicí Zlatého úsvitu a s Crowleyho Thothovým tarotem, začal mi ve středu obrazu chybět jeden zásadní prvek.

Růže. A ukázalo se, že její návrat není pouze kosmetickou úpravou. Změnil samotnou dynamiku celé karty.

Ve Zlatém úsvitu není střed Čtyřky mečů prázdný

Čtyřka mečů nese v tradici Zlatého úsvitu titul Pán odpočinku od sváru a odpovídá Jupiteru ve Vahách.

Její tradiční význam v sobě obsahuje úlevu po zápasu, odpočinek, zotavení a zlepšení po předchozím utrpení. Není to tedy jen karta podezřelého kompromisu nebo potlačeného konfliktu. Má také skutečně obnovující stránku.

Z obrazového hlediska je však pro naši práci ještě důležitější něco jiného. Čtyři meče směřují do společného středu a právě tam se nachází růže. V hermetické tradici přitom růže není nahodilou ozdobou. Nese živý princip, který se mezi jednotlivými kartami mečů proměňuje.

A právě tento prvek byl v původní Čtyřce příliš upozaděn. Měli jsme hranici. Měli jsme řád. Měli jsme chaos. Měli jsme tlak obou stran. 

Ale uprostřed nebylo nic, co by vysvětlovalo, proč se tyto síly právě zde zastavily.

Crowleyho Příměří: klid vznikající z tlaku

Crowley nazývá Čtyřku mečů jednoduše Příměří.

Jeho obraz však rozhodně nepůsobí jako bezstarostný odpočinek. Čtyři meče jsou pevně uspořádány kolem středu a jejich hroty spočívají v růži.

To mi připadá velmi důležité. Příměří nemusí znamenat, že konflikt zmizel. Může znamenat pouze to, že byl uveden do takového uspořádání, v němž se momentálně nemůže naplno projevit. Několik sil tlačí proti sobě a žádná nemá dostatečnou převahu, aby ostatní přemohla. Výsledkem je klid.

Ale není to klid způsobený absencí síly. Je to klid způsobený rovnováhou sil. Právě tento princip jsme chtěli dostat i do naší Čtyřky. Proto jsou čtyři meče v Synkretickém tarotu skutečnou bariérou mezi dvěma světy. Organická žena zůstává na své straně. Je napjatá, ostražitá a připravená hranici zkoušet. 

Jupiterovský muž na druhé straně udržuje řád a odstřihává vše, co se snaží prorůst příliš daleko. Ani jedna strana nebyla poražena. A právě proto může Příměří trvat.

Co se změnilo po návratu růže

V předchozí verzi se čtyři meče sbíhaly do prázdného středu.

To fungovalo jako obraz hranice. Bylo patrné, kde končí jeden svět a začíná druhý. Bylo možné číst tlak řádu proti chaosu i chaosu proti řádu. Jenže stále chyběla odpověď na otázku: Co je uprostřed?

Po doplnění růže se význam celé kompozice posunul. Hroty mečů už nesměřují jen proti sobě. Jsou vloženy do jednoho velkého květu. Okvětní lístky je přijímají a obemykají. Růže vystupuje dopředu k divákovi a stává se skutečným středem celé konstrukce. Příměří tak přestává být pouze hranicí. Dostává také společný střed.

A právě to je podle mě nejdůležitější změna celé opravy.

Jedna růže z mnoha

Na pravé straně obrazu je množství růží, listů a šlahounů. 

Organická žena sama vzniká z této mnohosti. Je to neustále se proměňující živá síla, která nikdy nebude definitivně dokončena. Tam, kde Jupiter něco odstřihne, jinde něco nového doroste. To je podstata jejího chaosu. Nejde nutně o chaos jako hrůzu nebo zkázu. Jde především o mnohost bez konečné formy. O růst, který sám od sebe nezná okamžik, kdy má přestat.

A právě z této mnohosti se nyní uprostřed karty objevuje jediný květ. Jedna růže. Jedna soustředěná forma. Můžeme ji proto číst jako to, co se jupiterovskému principu podařilo z chaosu vytvarovat. Z nesčetných možností vzniklo něco jediného.

Ne proto, že by chaos zmizel, ale protože byl na jednom místě soustředěn do formy. V tomto smyslu se středová růže stává téměř ukázkou toho, co Jupiter dělá v celé kartě.

Růže jako společná hodnota – nebo dokonce rukojmí

Růže ale umožňuje ještě další čtení. Dokud se meče setkávaly v prázdnu, bylo příměří založeno hlavně na vzájemném zadržování. Po vložení růže vzniká mezi oběma stranami něco, co obě síly spojuje. Hroty mečů spočívají v růži. Nemohou pokračovat dál, aniž by ji poškodily.

Chaos ji zároveň nemůže bez omezení znovu pohltit, aniž by zanikla její soustředěná forma. Růže se proto stává něčím, kvůli čemu musí obě strany svůj tlak omezovat. Můžeme ji chápat jako společnou hodnotu.

A při temnějším výkladu téměř jako rukojmí příměří. Dokud růže zůstává celá, žádná ze stran nemůže bez následků pokračovat v úplném prosazení vlastní síly. Řád by ji mohl zničit přílišným sevřením. Chaos by ji mohl rozpustit zpět do nekonečné mnohosti. A právě mezi těmito dvěma možnostmi vzniká Čtyřka.

Růže začíná spojovat Dvojku, Trojku a Čtyřku

Právě při této opravě jsem si výrazněji uvědomil ještě jednu věc. Růže v našich mečích už nezačíná fungovat jen jako opakovaný symbol. Začíná vytvářet vlastní příběh mezi jednotlivými kartami. A to je pro Synkretický tarot velmi důležité. Nechci, aby každá karta byla jen samostatnou ilustrací. Symboly by si měly nést zkušenost z předchozích karet dál.

Dvojka mečů

V Dvojce je růže místem možné rovnováhy.

Dva protiklady se k sobě přibližují. Ještě nedošlo k rozdělení. Růže stojí mezi nimi jako živý střed, v němž se mohou dvě rozdílné síly setkat. Dvojka tedy obsahuje možnost: protiklady mohou existovat společně.

Trojka mečů

Ve Trojce přichází zásadní změna.

Růže je rozpůlena mečem.To, co mohlo předtím spojovat, je narušeno. Jednota se rozpadá a právě proto se objevuje Žal.Nejde pouze o obecný smutek.Jde o zkušenost, že určitá jednota už nemůže pokračovat ve své původní podobě.Růže nese tuto ztrátu přímo ve svém těle.

Čtyřka mečů

Ve Čtyřce se růže vrací.

Ale není to stejná růže jako v Dvojce. Nemůže být. Prošla zkušeností Trojky. Proto už není prostým symbolem přirozeného spojení dvou protikladů. Její existence je nyní podmíněna strukturou, hranicí a rovnováhou. Čtyři meče ji obklopují.

Je chráněná i omezovaná zároveň. Růže tedy znovu existuje, ale tentokrát uvnitř udržovaného Příměří. Dvojku, Trojku a Čtyřku bychom proto mohli číst téměř jako tři po sobě jdoucí věty: 
Dvojka: můžeme se spojit.Trojka: spojení bylo rozříznuto.
Čtyřka: po rozdělení lze znovu vytvořit společný střed – ale už jen uvnitř určitého řádu a hranic.

Chesed: řád, který musí být stále znovu vytvářen

Čtyřky patří v hermetické kabale k Chesedu.

U Čtyřky mečů tedy pracujeme s Chesedem ve světě Jeciry a s Jupiterem ve Vahách. Číslo čtyři přináší stabilitu a strukturu. Jenže stabilita Čtyřky mečů není mrtvá. To je podle mě důležité. Jupiter zde nestaví zeď proti něčemu nehybnému. Pracuje s živou hmotou, která má sama v sobě schopnost růst. Proto nemůže svou práci nikdy definitivně dokončit.

Odstřihne jeden šlahoun. Jinde vyroste nový. Přesune se na druhou stranu. Mezitím první část znovu doroste. A navíc se každým střihem mění i samotná forma organické ženy. Jupiter tedy neudržuje jednou provždy vytvořenou sochu. 

Udržuje živou formu, která se neustále proměňuje. To je velmi odlišné od absolutního vítězství řádu. Řád zde existuje jen díky tomu, že je stále znovu vytvářen.

Kde končí řád a začíná chaos?

Právě proto není ani rozdělení muže a organické ženy úplně jednoduché. Muž je principem řádu, ale jeho práce je určována tím, co dělá chaos. Chaos zase přijímá určitou formu právě díky tomu, že proti němu řád působí. Každý tedy svým způsobem potřebuje toho druhého. 

Bez organického růstu by Jupiter neměl co uspořádávat. Bez Jupiterovy hranice by organická žena přestala být konkrétní ženou a znovu by se rozpustila v nekonečné houštině. Příměří proto není jen stav, kdy se dva protivníci rozhodli chvíli nebojovat. 

Je to také stav vzájemné závislosti. Každá ze sil omezuje druhou. A zároveň jí umožňuje být tím, čím právě je.

Proč bylo důležité kartu ještě jednou opravit

Kdyby se růže do středu nedoplnila, karta by stále fungovala. Ukazovala by napjatou hranici mezi řádem a chaosem. Jenže po návratu k původním hermetickým obrazům bylo čím dál jasnější, že je vynecháno něco podstatného. 

Růže totiž není jen další symbol, který je možné podle potřeby přidat nebo odstranit. Je součástí příběhu mečů. A tím, že se ve Čtyřce vrátila do středu, se najednou spojilo několik vrstev najednou: tradice Zlatého úsvitu, Crowleyho Příměří, jupiterovský princip formy i náš vlastní vývoj růže mezi Dvojkou, Trojkou a Čtyřkou.

Právě to je pro mě jeden z hlavních principů Synkretického tarotu. Nejde o mechanické přebírání symbolů z různých balíčků. Nejde ani o to vzít něco z Waitea, něco z Crowleyho, něco ze Zlatého úsvitu a všechno vložit do jednoho obrazu. 

Smyslem je hledat: co jednotlivé symboly dělají, odkud přicházejí a kam se mohou dále vyvíjet.

Růže ve středu Příměří

Po této úpravě proto už čtyři meče pouze neoddělují řád od chaosu. Jejich hroty spočívají v něčem živém. Růže vyrůstá z organické mnohosti, ale zároveň získala jedinou soustředěnou formu. Meče ji drží ve středu, ale současně ji nemohou bez následků zničit. Chaos stále dorůstá. Jupiter stále stříhá. Meče stále drží hranici. Ani jedna síla nezmizela. Ale mezi nimi vzniklo něco, co může existovat právě jen díky jejich současné rovnováze.

A v tom vidím skutečný význam této opravy Čtyřky mečů. Příměří není konec konfliktu. Je to okamžik, kdy se protichůdné síly dokázaly uspořádat tak, že mezi nimi může znovu vykvést něco živého. 

A dokud tato růže ve středu zůstává celá, Příměří trvá.