Třetí synkretická Devítka holí

Devítka holí prošla několika výrazně odlišnými obrazovými podobami. 

Důvod byl jednoduchý: význam karty je bohatší než známý obraz zraněného strážce a dlouho se nedařilo dostat všechny jeho důležité vrstvy do obrazu, který by byl zároveň silný, jednoduchý a rychle čitelný při výkladu.

První verze pracovala se zralou ženou, lukem a šípem. Síla zde nebyla útokem, ale napětím, které dokáže člověk vědomě nést a udržet. 

Druhá verze převedla Devítku holí do podoby dvojice strážců, kteří dlouhodobě drží své stanoviště. 

Fungovala vytrvalost, obrana i zkušenost, ale karta se tím znovu příliš přiblížila waitovskému pojetí. Současná třetí verze proto obranné stanoviště opouští a vrací se mnohem výrazněji k hermetickému základu karty, k Crowleymu, Zlatému úsvitu a ke vztahu Slunce, Měsíce a Země.

Od zraněného strážce k Pánu velké síly

Waiteova Devítka holí nabízí velmi dobře čitelný lidský obraz: zraněný muž už prošel bojem, je unavený, ale stále drží svou pozici. 

Tento motiv výstižně ukazuje zkušenost, ostražitost a schopnost nepovolit. 

Crowley však Devítku holí nazývá Síla a její konstrukci staví jinak.

V jeho kartě je osm zkřížených šípů a jedna dominantní hůl, která spojuje sluneční a měsíční princip. Slunce je nahoře, Měsíc je součástí spodního pólu hlavní hole. Devítka holí zde není pouze obranou po předchozím boji, ale především dlouhodobě působící silou vytrvalosti.

 Oproti rychlému výboji Osmičky holí jde o energii, která musí vydržet a pokračovat i pod dlouhodobým tlakem. Zlatý úsvit k tomu přidává titul Pán velké síly. Právě ten se stal jedním z hlavních klíčů současného obrazu.

Nový obraz: člověk mezi kosmickými silami

Uprostřed nové karty stojí jediný mohutný muž. 

Není to Héraklés ani jiná konkrétní mytologická postava. Je to obraz člověka schopného nést mimořádné napětí – Pán velké síly.

Pod nohama má Zemi. Vpravo nahoře září Slunce, vlevo dole Měsíc. Oba póly jsou s mužem propojené napnutými řetězovými liniemi, které svírá v rukou.

Na sluneční straně je pět tahů, na měsíční čtyři: 5 + 4 = 9.Těchto devět linií nahrazuje tradičních devět holí. Nejde přitom nutně o devět technicky oddělených kusů řetězu – v rukou a ve středu soustavy se mohou spojovat. 

Podstatných je devět viditelných silových tahů, rozdělených mezi solární a lunární pól. Řetěz zde není dekorací. 

Je obrazem síly v tahu. Je na něm okamžitě vidět napětí, odpor i nutnost sílu dlouhodobě udržovat.

Tiferet a Jesod: Slunce a Měsíc

Obraz pracuje v jazyce hermetismu a kabaly.

Slunce odkazuje k Tiferet – solárnímu středu, vědomému světlu, harmonii a síle.
Měsíc odkazuje k Jesodu – deváté sefiře, spojené s lunárním principem, přijímáním, odrazem, formováním a rytmizací energie. V předchozích verzích Devítky holí byla právě osa Tiferet–Jesod jedním z hlavních významových základů. 

Slunce zde není odkazem na Keter; důležitý je vztah solárního Tiferet a lunárního Jesodu. 

I Crowleyho hlavní šíp propojuje Slunce/Tiferet a Měsíc/Jesod. Tento vztah lze chápat jako propojení vědomého a nevědomého a jako zpřístupnění skrytých rezerv síly, které mohou být vědomě použity. 

Nový obraz tuto abstraktní konstrukci převádí do lidské postavy. Muž se stává místem, kde se oba proudy setkávají.

Země jako Malkut

Třetím důležitým bodem je Země.

Není na kartě pouze proto, aby měl muž na čem stát. V kabalistické konstrukci odkazuje k Malkut – Království, tedy k projevené, pozemské úrovni.Vzniká tak širší vertikální vztah: 
Tiferet – Slunce

Jesod – Měsíc

Malkut – Země

Jesod stojí nad Malkut a shromažďuje a formuje síly, které se nakonec mohou projevit v konkrétní skutečnosti. 

Malkut je fyzickým či projeveným „vozidlem“ spodní části Stromu života. Proto je muž pevně zakotvený právě na Zemi. Z Malkut jako projevené základny přijímá a přitahuje solární a lunární energie.

Nejde tedy o kosmického siláka, který se fyzicky snaží stáhnout dvě planety z oběžné dráhy. Slunce, Měsíc i Země jsou symbolické nosiče určitých energií a úrovní Stromu života.

Řetězy ukazují, že muž tyto proudy dokáže přijmout, spojit, držet pod napětím a přivést až k projevené úrovni.

Měsíc ve Střelci

Astrologickým klíčem Devítky holí je Měsíc ve Střelci. Měsíc je navíc přímo spojen s Jesodem, takže lunární princip je v této kartě mimořádně silný. Střelec přináší směr, cíl a schopnost soustředit energii. Měsíc ji přijímá, proměňuje a reaguje na změnu. Proto Síla Devítky holí není pouze tvrdost. 

Je v ní také pružnost. 

Člověk musí vydržet, ale zároveň se nesmí stát tak strnulým, že jej první větší změna zlomí. Devítka holí představuje pokračující zaměřenou vůli, která působí dlouhou dobu a dokáže se přizpůsobovat okolním změnám.

Síla, která musí trvat

Právě zde leží podle mě hlavní rozdíl mezi Devítkou a předchozí Osmičkou holí.Osmička je rychlost. Energie se prudce uvolní a letí k cíli.Devítka musí vydržet.

Muž na nové kartě není zachycen v jednom triumfálním okamžiku. Řetězové tahy musí držet stále. Jeho síla není několikasekundový heroický výkon.

Je to síla trvající pod tlakem.Proto na kartě není řev, vztek ani vítězná póza. Postava je namáhaná, ale soustředěná. Síla zůstává pod kontrolou.

To dobře odpovídá i tradičnímu významu Devítky holí jako vytrvalosti, houževnatosti a schopnosti pokračovat, i když situace vyčerpává všechny dostupné rezervy.

Co karta říká ve výkladu

Devítka holí může ukázat situaci, která netrvá chvíli, ale dlouho.

Člověk už možná nemá pocit čerstvé energie, přesto stále dokáže čerpat ze svých hlubších rezerv. Musí zůstat soustředěný, držet směr a zároveň reagovat na proměnlivé okolnosti.

Může proto mluvit o:

• dlouhodobém tlaku,
• vytrvalosti,
• udržení směru,
• odolnosti,
• práci s vlastními rezervami,
• schopnosti spojovat rozdílné síly,
• ukotvení energie do konkrétního jednání,
• ale také o nutnosti hlídat vlastní hranice a nevyčerpat se bez podpory.

Síla této karty není jen fyzická.Je to schopnost přijmout velké množství energie, udržet její napětí, dát jí směr a přivést ji až k projevu.

Pán velké síly

Současná Devítka holí proto opouští doslovný obraz zraněného strážce. Její muž stojí v Malkut, pod vlivem lunárního Jesodu a solárního Tiferet. Přitahuje k sobě jejich energetické proudy a dokáže jejich napětí dlouhodobě nést. Ne proto, že by vládl planetám.

Ale proto, že dokáže pracovat se silami, které jsou větší než jeho běžné ego, a přesto v jejich působení neztratit vlastní střed.

Právě v tom se nyní nejvýrazněji ukazuje význam názvu: SÍLA – PÁN VELKÉ SÍLY.