Desítka holí patří mezi karty, u nichž se jednotlivé tarotové tradice na první pohled poměrně výrazně rozcházejí. 

Přesto se pod rozdílnými obrazy skrývá společné téma: síla, která došla příliš daleko.

Ve Waiteově tarotu vidíme známou postavu nesoucí před sebou deset holí. Břemeno je tak veliké, že člověku téměř zakrývá výhled. Ještě kráčí, ještě svou zátěž unese, ale všechna jeho energie je už zaměstnána tím, co si naložil.

Golden Dawn označuje Desítku holí jako Pána útlaku.

 Crowley význam ještě zostřuje jediným slovem: Útlak.

A právě tady jsme při tvorbě Synkretického tarotu hledali vlastní obraz.Nechtěli jsme pouze znovu nakreslit člověka s náručí holí. Zajímalo nás, co se stane, když už člověk své břemeno nejen nese, ale začne jím organizovat svět kolem sebe.

Saturn ve Střelci: expanze, která neví, kdy skončit

Astrologickým základem Desítky holí je Saturn ve Střelci.

Na první pohled je to téměř paradoxní spojení.

Střelec chce:

• růst,
• rozšiřovat obzor,
• překračovat hranice,
• šířit ideu,
• hledat smysl,
• dobývat další prostor.

Saturn naopak:

• vymezuje,
• omezuje,
• zpevňuje,
• vytváří hranice,
• zavádí řád,
• nutí věci přijmout pevnou formu.

Ve své zdravé podobě mohou oba principy vytvořit něco mimořádného: velkou myšlenku, která získá strukturu a skutečnou podobu.

V Desítce holí se však rovnováha porušuje.Řád se stává dogmatem.

Přesvědčení se stává ideologií.

Expanze se mění v dobývání.

Disciplína v donucení.A člověk už neříká:

„Tohle je cesta, kterou jsem si zvolil.“

Říká:

„Tohle je správná cesta – a půjdete po ní také.“

Tady začíná útlak.

Dobyvatel, který si nemyslí, že je zlý

Proto je hlavní postavu raně novověký španělský dobyvatel.

Nejde o portrét konkrétní historické osoby. Není to Cortés ani Pizarro. Je to archetyp dobyvatele.

A podstatné je, že jsme z něj nechtěli udělat šíleného sadistu.To by bylo příliš jednoduché.Mnohem nebezpečnější je člověk, který je přesvědčený, že koná dobro.Přináší:

• správnou víru,
• správný řád,
• civilizaci,
• techniku,
• zákon,
• kulturu.

Ve vlastním příběhu není tyranem. Je vykonavatelem vyššího principu.A právě tím se dostáváme hluboko k Desítce holí.Útlak totiž nemusí vznikat ze zlého úmyslu. Velmi často vzniká z přesvědčení:

„Já vím lépe než ty, co je pro tebe správné.“

Proto dobyvatel drží arkebuzu, ale právě nestřílí. Nemusí.

Moc už byla ustanovena. Zbraň je přítomná jako možnost, jako poslední argument systému. Stačí, že ji má v rukou.

Deset hořících kůlů

Nejdůležitějším symbolem celé karty zůstávají samotné hole.

V obraze nejsou neseny člověkem jako u Waitea. Jsou zapuštěny přímo do země. A to mění celý význam. Waiteův člověk nese útlak na vlastních ramenou. Země pod jeho nohama ještě zůstává něčím, co ho podpírá. 
Zde už útlak pronikl do samotné struktury světa.

Hole jsou zabodnuté do půdy. Nejsou jen osobní zátěží. 

Staly se:

• hranicí,
• systémem,
• zákonem,
• institucí,
• prostředím.

Člověk už nenese břemeno. Žije uvnitř břemene.

Oheň, který už netvoří

Hole jsou černé, ohořelé a uvnitř žhnou.

Oheň je přitom jedním ze základních symbolů holí vůbec. Je to:

• vůle,
• aktivita,
• vášeň,
• inspirace,
• životní síla,
• schopnost něco uskutečnit.

Jenže tady jsme na Desítce. Jsme na konci procesu. Oheň, který měl něco postavit, už spaluje samotné nástroje své vůle.

Kůly jsou přepálené.Jejich žár se neomezuje jen na špičky. Prochází jejich tělem a místy vystupuje ven prasklinami.To je pro mě důležitý obraz:

síla už není vedena k tvorbě. Sama sebe spotřebovává tím, že udržuje systém útlaku.

Proto kůly působí téměř jako něco, co čerpá destruktivní žár přímo ze země.Ne doslova jako sopky. Spíš symbolicky. Oheň už nepřichází shora jako inspirace. Je vtlačen dolů, do hmoty.

Malkut: když se problém stane skutečností

Desítky patří k Malkut, nejnižší sefiře Stromu života, ke království projeveného světa.

To je pro naši kartu zásadní.

V předchozích stupních můžeme mít:

• myšlenku,
• konflikt,
• vášeň,
• plán,
• psychologický problém.

V Malkut už má všechno konkrétní následky. Je to tělo.

Země.

Každodennost.

Instituce.

Reálný život.

Proto jsou naše hole zapuštěné do země. Útlak už není abstraktní. Stal se krajinou, ve které člověk žije.

A země, která by měla rodit, je v obraze vyprahlá a poškozená. To je velmi malkutské: problém už není „někde uvnitř“. Zhmotnil se.

Nakloněné hole: svět, který ztratil rovnováhu

Při vývoji karty se dlouho hledal správný sklon holí.

Svislá palisáda fungovala jako bariéra, ale byla příliš statická. Nakonec se ukázalo, že mnohem silnější je, když se celá soustava vyvrací do jedné strany.

Vzniká tím nepříjemný pocit, že svět už není v rovnováze. Hole sice ještě stojí, ale jejich řád je přepjatý. Jako by se celý systém dostával do stavu, kdy svou vlastní hmotností začne kolabovat.

To je pro Desítku holí příznačné:

systém je nejsilnější právě těsně před okamžikem, kdy se ukáže jeho neudržitelnost.

Muž, žena a dítě

Na pravé straně stojí trojice utlačovaných.

Muž.
Žena.

Dítě.

Na první úrovni jsou to jednoduše lidé, které dobyvatel zbavil svobody.

Nejsou vzpřímení. Přesto neklečí.Stojí na vlastních nohách, ale:

• jsou přihrbení,
• namačkaní k sobě,
• tělesně stažení,
• hledají jeden v druhém oporu.

To je pro nás důležité. Útlak je ještě nesrazil na zem. Ale zmenšil jejich životní prostor.

Nemohou se narovnat. Nemohou projít dál. Nemohou být tím, čím by mohli být.

Druhá vrstva: animus, anima a dítě

A právě tady se historický obraz může proměnit v obraz psychologický. Dobyvatel nemusí být pouze člověk stojící proti nějakým „cizím lidem“. Může být částí nás samotných. Představme si jej jako rigidní vědomou vůli.

Část osobnosti, která říká:

Tohle jsem já.
Tohle je správné.
Tohle se smí projevit.
A všechno ostatní musí zůstat tam, kam jsem to kdysi zavřel.

Potom mohou tři utlačované postavy představovat například:

• animus,
• animu,
• vnitřní dítě.

Ne jako jednoznačný slovník, ale jako možnosti amplifikace. To, co vědomí odmítlo přijmout, se stává „cizincem“.

Člověk potom může s obrovským nasazením bojovat proti částem sebe sama — a přitom být přesvědčený, že se napravuje.

Potlačuje:

• emoce,
• tělesnost,
• intuici,
• zranitelnost,
• spontánnost,
• touhu,
• vlastní stín.

A skutečně může mít pocit, že koná dobro.

Stejně jako náš dobyvatel.

Quaternita: čtyři postavy jednoho člověka

Se Španělem a trojicí na pravé straně vzniká ještě jedna zajímavá struktura: čtyři postavy.

Quaternita.

V jungovské psychologii má čtveřice zvláštní význam jako obraz celosti. A proto můžeme celou scénu číst dokonce tak, že před sebou nemáme dva nepřátelské tábory.

Máme jednoho člověka rozděleného na čtyři části. Jedna část převzala moc. Tři ostatní utlačuje. Dominantní psychická funkce se může domnívat, že právě ona je celou osobností.

A všechno ostatní je:

• nerozumné,
• nebezpečné,
• slabé,
• dětinské,
• nepřijatelné.

Jenže individuační proces nevede k tomu, že jedna část osobnosti ostatní definitivně porazí.

Vede k jejich přijetí a integraci.Takže skutečným cílem této karty možná není vítězství jedné nebo druhé strany.

Je jím okamžik, kdy se Pán útlaku přestane chovat jako dobyvatel a začne být schopen ostatní části vůbec spatřit.

^{Proč se utlačovaní nedívají přímo na něj}

Během vývoje vznikla varianta, ve které mu utlačovaní hledí přímo do očí.

Výtvarně byla dramatická.Významově však byla možná až příliš konfrontační.

Přímý pohled už totiž znamená:

„Vidím tě. Vím, co se děje.“

To je první krok k odporu a integraci. Na Desítce holí ale ještě nemusíme být tak daleko.

Proto nakonec působí silněji, když se trojice:

• stahuje k sobě,
• uhýbá,
• sklání hlavy,
• nedokáže se s vládcem svého systému ještě přímo setkat.

On se na ně dívat může. On je kontroluje.

Oni jeho pohled zatím neunášejí.

Obrácený motiv Posledního soudu

Tady se podle mě otevírá velmi pěkná paralela s kartou Poslední soud / Aeon.Tam nacházíme motiv probuzení.

Něco:

• vstává,
• odpovídá na volání,
• překračuje starou podobu,
• rodí se znovu.

Na naší Desítce holí se odehrává opačný proces.

Pán útlaku jako by říkal:

Nevstávej.Zůstaň tam, kam jsem tě zařadil.

Muž, žena a dítě se chtějí pohnout. Ale cesta je uzavřená.

Oheň transformace a oheň útlaku

A právě zde se vrací motiv ohně. 

V alchemických a hermetických systémech je oheň prostředkem proměny. Spaluje starou formu, aby mohla vzniknout nová. V kartách, jako je Crowleyho Umění, je transformace jedním z ústředních principů.Jenže oheň sám není automaticky „dobrý“. Rozhodující je, k čemu je použit.

Na Desítce holí máme energii, která by mohla transformovat.Ale transformace je zadržována.

Oheň místo osvobození:

• hlídá hranici,
• udržuje systém,
• zastrašuje,
• spaluje prostor,
• brání pohybu.

Je to transformační síla obrácená proti samotné transformaci.

Temná noc duše není válka s někým cizím

Tohle čtení karty nás vede ještě dál. Duchovní nebo psychologická cesta nemusí být především bitvou proti nějakému vnějšímu démonovi. Často je to zápas člověka se sebou samým. Připomíná to staré obrazy zápasu s andělem: protivník je zároveň tím, skrze koho se člověk proměňuje.

To, proti čemu se bráníme, může být právě ta část nás, kterou potřebujeme poznat.Desítka holí proto může položit velmi nepříjemnou otázku:

Co když nejsem obětí Pána útlaku?Co když jsem jím já sám?

Když člověk „pracuje na sobě“ až příliš dobře

Tohle je 

velmi současný význam.

Člověk může:

• meditovat,
• cvičit,
• studovat psychologii,
• pracovat na sobě,
• budovat disciplínu,
• odstraňovat „špatné návyky“.

A přesto se z toho může stát nový systém útlaku.

„Musím být klidný.“

„Nesmím se zlobit.“

„Tohle už mám mít zpracované.“

„Správný duchovní člověk takové emoce nemá.“

„Musím překonat svoje slabosti.“

Najednou se sebepoznání promění v kolonizaci vlastní psychiky.Vnitřní Španěl přichází „civilizovat“ všechno, co považuje za primitivní

.A samozřejmě je přesvědčený, že tím člověku prospívá.

Cesta ven

Desítka holí proto není jen obrazem útlaku. 

Je také okamžikem, kdy se může ukázat, co je utlačováno.

A právě tam může začít cesta dál. Ne tím, že Pána útlaku zabijeme. Ale tím, že si uvědomíme, že i on je součástí stejného systému. 

Jeho potřeba kontroly může sama pocházet:

• ze strachu,
• ze starého zranění,
• z výchovy,
• z potřeby přežít,
• z kdysi užitečného obranného mechanismu.

Kdysi mohl být zachráncem. Teď se stal tyranem. A skutečná proměna přichází tehdy, když už nemusí být ani jedním.

Desítka holí v Synkretickém tarotu

Synkretická Desítka holí není jen kartou přepracování nebo těžkého břemene.

Je obrazem okamžiku, kdy:

vůle přestala sloužit životu a život začal sloužit vůli.

Španělský dobyvatel věří svému řádu. Deset hořících holí už není nástrojem tvoření, ale hradbou. Země je vyprahlá. Za hradbou zůstávají muž, žena a dítě – části života, které nemohou pokračovat.

A přesto ještě stojí.Právě to je možná nejdůležitější. Nejsou mrtví. Transformace byla zadržena. Nebyla však zničena. 

A proto i v kartě ÚTLAK zůstává možnost, že jednou Pán útlaku svou zbraň odloží, hradba přestane být potřebná a to, co bylo tak dlouho drženo při zemi, se konečně bude moci narovnat.