Čtyřka pohárů patří k těm tarotovým kartám, jejichž význam je na první pohled překvapivě rozporný. Poháry jsou naplněné, potěšení je dosaženo a všechno by mělo být v pořádku. Přesto se již objevují první známky toho, že tento příjemný stav nemusí trvat.
Zlatý úsvit kartu nazývá Pánem smíšeného potěšení, zatímco Aleister Crowley jí dal stručný, ale výstižný název Přepych – Luxury. Oba názvy vyjadřují podobný problém z poněkud odlišných stran. Potěšení ještě nezmizelo. Naopak, může být velmi silné. Jenže právě jeho dosažení a snaha udržet si příjemný stav začínají omezovat další vývoj.
Čtyřka pohárů tak není kartou neštěstí. Je obrazem štěstí, které se začíná uzavírat samo do sebe.

Čtyřka pohárů odpovídá čtvrté sefiře Stromu života, Chesed, ve světě Brija.
Chesed bývá překládána jako Milosrdenství. Představuje řád, ustálení, velkorysost, ochranu a schopnost dát věcem pevnou podobu. Její planetární korespondencí je Jupiter. Brija je světem tvoření, který v hermetickém uspořádání odpovídá živlu vody a barvě pohárů.
Voda je však svou podstatou proměnlivá. Proudí, přijímá, přizpůsobuje se a propojuje jednotlivé oblasti. Čtyřka naopak představuje ustavení a stabilitu.
Vzniká tak zvláštní napětí. Princip, který přináší pevnost a bezpečí, může současně omezit přirozený pohyb vody. Tam, kde oheň dokáže určitou stabilitu ještě využít k dokončení svého díla a země ji přijímá jako svou přirozenost, může být pro vodu přílišné ustálení problematické.
Voda potřebuje nejen naplnění, ale také pokračování. To, co se podařilo získat a uchovat, se může postupně stát překážkou dalšího života.
Astrologicky odpovídá Čtyřka pohárů Luně ve třetím dekanu Raka, tedy mezi 20. a 30. stupněm znamení. Luna je v Raku ve vlastním znamení. Její působení je zde přirozeně silné.
Rak bývá spojován s citlivostí, ochranou, péčí, domovem, bezpečím a potřebou citového naplnění. Do této kombinace vstupuje ještě Jupiter. Je nejen planetární korespondencí Chesed, ale v tradiční astrologii je také povýšený ve znamení Raka.
Na první pohled tedy máme mimořádně příznivé předpoklady pro hojnost, pohodlí a uspokojení. Ale právě zde Crowley upozorňuje na nebezpečí. Luna v Raku může snadno podléhat touze. To, co přináší příjemné prožitky, může současně vést k závislosti na nich.Člověk se snaží uchovat si stav, ve kterém je mu dobře. Jenže čím více se na něj upíná, tím méně prostoru ponechává další proměně. Nejde tedy o nedostatek potěšení, ale o jeho přílišné upevnění.

Původní hermetický obraz Zlatého úsvitu tvoří čtyři poháry uspořádané ve dvou dvojicích.
Z horního lotosového květu vytéká voda do dvou horních pohárů. Ty přetékají do spodních dvou, které však již vodu dál nepředávají. Toto uspořádání je pro pochopení celé karty rozhodující.
Voda stále přichází. Zdroj potěšení ještě nevyschl. Horní poháry jsou naplněné a spodní přijímají jejich obsah. Proudění však na posledním stupni končí. Zlatý úsvit proto hovoří o úspěchu a potěšení blížících se ke svému konci. O období zastavení ve štěstí, které může, ale nemusí pokračovat.
Karta vyjadřuje také přijímání přízně a radosti od druhých, ovšem s určitým nepohodlím, obavami nebo nedostatky. Odtud pochází její název: Pán smíšeného potěšení.
Nejde o zcela nešťastný stav. Jde o stav, ve kterém se příjemné a problematické začíná vzájemně prolínat.

Aleister Crowley zachovává původní astrologické i kabalistické přiřazení Zlatého úsvitu, ale výrazně rozvíjí jeho vnitřní napětí.
Jeho Čtyřka pohárů nese název Luxury – Přepych. Moře na obraze Friedy Harris již není zcela klidné. Hladina se začíná vlnit a čtyři poháry, které na ní stojí, ztrácejí svou původní jistotu. Zdrojem vody zůstává lotos. Jeho stonky jsou však složitě propletené. Crowley v této spleti spatřuje zesílení principu dvojnosti, která se ve čtyřce upevňuje, ale zároveň připravuje podmínky budoucího narušení.
To je zásadní rozdíl oproti prostému obrazu hojnosti. Přepych zde neznamená pouze bohatství nebo nadbytek hmotných statků. Je to stav, kdy dosažené potěšení začíná člověka ovládat. Příjemný život se může proměnit v potřebu stále dalšího uspokojování. A přestože se navenek nic dramatického neděje, uvnitř systému již vznikají zárodky jeho rozpadu.
Potěšení začíná ztrácet svou původní čistotu právě tím, že se naplnilo.
Crowley používá také takzvané Neapolské uspořádání, v němž jednotlivá čísla představují postupné stupně projevení skutečnosti.

Jednička představuje bod. Dvojka přináší rozlišení. Trojka umožňuje určit vzájemný vztah.

Čtyřka představuje prostorově určenou hmotnou skutečnost.
Teprve pětka přináší nový princip – pohyb a čas. Tím se dostáváme k zajímavému problému Čtyřky pohárů. Ve čtyřce již máme úplnou strukturu. Všechno získalo své místo, tvar a hranice. Jenže další vývoj nelze zajistit pouhým zdokonalováním téže struktury. Crowley proto čtyřku označuje za slepou uličku. Pokračování vyžaduje něco kvalitativně nového. To ovšem neznamená, že následující Pětka pohárů přinese vysvobození. Naopak.
Pětka pohárů se nazývá Zklamání. Nový pohyb narušuje pohodlí čtyřky a odhaluje její skrytou nestabilitu. Čtyřka tedy představuje dosažený stav, který už sám ze sebe nedokáže vytvořit další pokračování.
A právě v tom spočívá jeden z nejhlubších významů Přepychu.

Crowley u Čtyřky pohárů připomíná také dva geomantické obrazce: Via – Cesta a Populus – Lid či shromáždění.
Via je spojována s pohybem, cestou a proměnou. Populus představuje množství, přijímání a shromáždění vlivů. Oba obrazce patří k lunární symbolice. Crowley jejich vztah vysvětluje prostřednictvím paradoxu změny a stability.
Měsíc se neustále proměňuje. Dorůstá, ubývá a znovu se vrací. Jeho pohyb je však zároveň pravidelný a cyklický. Proměnlivost tak může vytvářet určitý druh stálosti.
U Čtyřky pohárů se tento princip dostává do napětí s pevnou strukturou Chesed. Voda je svou podstatou pohyblivá, ale čtyřka ji ustaluje. Nejde o to, že by geomantické obrazce určovaly počet nebo rozmístění pohárů. Crowley jejich prostřednictvím připomíná hlubší vztah mezi tím, co se mění, a tím, co se snaží zůstat stejné.

Arthur Edward Waite převádí původní hermetickou symboliku do srozumitelného lidského výjevu.
Pod stromem sedí mladý muž. Před sebou má tři poháry a čtvrtý mu nabízí ruka vystupující z oblaku. Muž však o nabídku nejeví zájem. Waite tento stav spojuje s únavou, odporem, nespokojeností a přesycením běžnými životními radostmi. Člověk má před sebou další možnost, ale již v ní nedokáže spatřit nic, co by ho skutečně potěšilo.
Tento výklad se může zdát odlišný od Crowleyho Přepychu. Ve skutečnosti však oba přístupy zachycují různé stránky podobného procesu. Crowley zdůrazňuje samotné dosažení a postupné uzavírání potěšení. Waite ukazuje psychologický stav člověka, který už nedokáže přijímat další nabídky. U obou se objevuje otázka: Co se stane, když další dávka téhož už nepřináší skutečné naplnění?

Uprostřed rozbouřeného moře sedí lunární žena.
Je krásná, spokojená a obklopená přepychem. Před sebou má na zlatém podnosu obrovského slavnostně připraveného humra. Humr zde výtvarně zastupuje astrologické znamení Raka, jemuž Luna vládne. Jeho protáhlé tělo, výrazný krunýř a mohutná klepeta zároveň vytvářejí obraz mimořádně luxusní hostiny. Žena se právě chystá oddělit jedno z jeho klepet. Není znechucená ani nešťastná. Naopak. Z jejího výrazu je patrné skutečné potěšení. A právě v tom spočívá podstata obrazu.
Luna začíná spotřebovávat symbol svého vlastního znamení – zdroj svého potěšení. Nejde o převzatý motiv původních tarotových systémů, ale o nové obrazové vyjádření jejich společného principu. Žena si užívá toho, nad čím má vládu. Její uspokojení však současně znamená postupné spotřebovávání vlastního zdroje. To je smíšené potěšení v doslovnější, téměř provokativní podobě.

Nad ženou zůstává zachována tradiční soustava čtyř pohárů.
Z jediného růžového lotosu vytéká voda do horní dvojice, odkud pokračuje do spodních pohárů. Ty jsou naplněné, ale nic z nich již neodtéká. Voda se tak dostává do pevně vymezeného systému, který ji přijímá, ale nepředává dál. Lotos vyrůstá z propletených zelených stonků, které připomínají složitou strukturu ustáleného života. Za květem září velký úplněk – astrologický princip Luny a současně hlavní světelný zdroj celého obrazu.

Moře kolem ženy je neklidné.
Tento motiv navazuje přímo na Crowleyho pojetí, v němž se pod poháry začíná vlnit hladina. Synkretický obraz však kontrast ještě zdůrazňuje. Žena se soustředí výhradně na svůj požitek. Rozbouřená voda kolem ní ji nezajímá. Poháry si uchovávají své naplnění, ale okolní moře z nich nic nedostává. Uprostřed neklidného živlu tak vzniká malý svět soukromého pohodlí a uspokojení.

Bílý oděv podporuje lunární charakter ženské postavy.
Fialová látka se zlatými měsíčními motivy dodává scéně důstojnost, pohodlí a smyslovou bohatost. Zlato pohárů, podnosu a šperků připomíná velkorysost Chesed i Jupiterův princip hojnosti. Červeno-oranžový humr se pak stává výrazným středem celé hostiny.
Výsledkem je obraz, který je na první pohled krásný, slavnostní a příjemný. Jeho hlubší smysl se však odhaluje až při bližším pohledu.

Ve výkladu nemusí Čtyřka pohárů znamenat pouze nespokojenost nebo nudu.
Může upozorňovat také na situaci, kdy člověk dosáhl určitého pohodlí, jistoty a naplnění, ale přestal vnímat, co jej tento stav stojí. Může jít o vztah, životní úroveň, citové bezpečí, společenské postavení nebo příjemný způsob života.
Pozitivní stránkou karty je skutečné uspokojení, bezpečí, přijetí a schopnost užívat si dosaženého. Její stinnou stránkou je pasivita, pohodlnost, uzavírání do vlastního světa a neschopnost předávat získanou energii dál. Někdy může ukazovat také na člověka, který si neuvědomuje, že tím, co mu přináší radost, zároveň oslabuje podmínky, ze kterých tato radost vzniká.
Karta tak otevírá několik důležitých otázek:
Čtyřka pohárů nenabízí jednoduchou odpověď ani nevyhlašuje nevyhnutelnou ztrátu. Připomíná však, že skutečná hojnost nemusí spočívat pouze v přijímání a hromadění.
Synkretická Čtyřka pohárů propojuje tři hlavní významové roviny. Zlatý úsvit přináší Pána smíšeného potěšení – dosažené štěstí, které již není úplné a jehož pokračování není jisté. Crowleyho Přepych zdůrazňuje uzavření dosaženého stavu, jeho nestabilitu a zárodky budoucího úpadku. Waite ukazuje psychologický důsledek tohoto procesu: člověka, kterého další nabídka již nedokáže uspokojit. Synkretický obraz tyto významy spojuje prostřednictvím lunární ženy, která si s potěšením připravuje hostinu ze symbolu vlastního astrologického znamení.
Není zde žádné zjevné neštěstí. Žena se raduje. Poháry jsou naplněné. Měsíc září a všechno působí krásně. Přesto se pod povrchem odehrává něco podstatného.
Potěšení je stále skutečné. Jenže už začíná spotřebovávat svůj vlastní zdroj.
A právě to je Přepych – Pán smíšeného potěšení.