Desítka uzavírá celý cyklus Tetraktydy.
Z bodu, který se stal linií, trojúhelníkem a čtvercem, se nyní rodí celistvý obraz vesmíru – dokonalá rovnováha mezi duchem a hmotou.
Tetraktyda, tvořená čtyřmi řadami bodů (1 + 2 + 3 + 4 = 10), je pro Řeky posvátným obrazem řádu stvoření.
Každý bod v ní odpovídá jedné fázi projevu – od ducha až po hmotu – a desátý bod znamená návrat zpět do jednoty.
V tomto okamžiku už nic nechybí, ale ani nic nepřebývá.
Desítka není konec, je to návrat.
Řecké slovo Dekás (δεκάς) znamená úplnost, dokonalost, uskutečnění.
Pythagorejci ji nazývali Zákonem vesmíru – číslem, které vše uzavírá a znovu otevírá.
Je to okamžik, kdy světlo, rozptýlené do devíti paprsků zkušenosti,
se znovu soustředí do jednoho středu.
V hermetismu odpovídá desítka deseti silám stvoření –
čtyřem základním živlům a šesti vztahům, které je spojují.
V kabale je to Malkuth, Království,
kde se duch zcela projevil ve hmotě – ale neztratil svůj božský původ.
Desítka je tedy pečetí návratu – světlem, které se vrací do sebe.
V tarotu nese každá desítka motiv završení:
Všechny čtyři aspekty ukazují, že dokonalost se vždy proměňuje v nový cyklus.
Stejný archetyp se zrcadlí i v Deseti přikázáních.
Tři z nich směřují k Bohu – k nebeské vertikále,
sedm k člověku – k pozemské horizontále.
Součet vytváří duchovní rovnováhu:
3 + 7 = 10 – harmonie nebe a země.
„Při tom, kdo dal Tetraktydu, která obsahuje pramen a kořen věčné přirozenosti.“
– pythagorejská přísaha
Dekás je okamžik, kdy se kruh uzavírá,
ale právě tím umožňuje, aby se znovu otevřel.
Je to vědomá jednota, která obsahuje celý svět.
V ní se završuje cesta člověka –
od jiskry ducha po návrat do světla.
