Devítka v řecké tradici uzavírá celý vývojový cyklus.
Tři trojky, trojitá celistvost – po dokončení přichází klid a pochopení.
V pythagorejském pohledu je to číslo, které už nic nepotřebuje dokazovat.
Všechno, co se mělo naučit, bylo naučeno.
Teď přichází čas shrnutí, sklizně a přípravy na nový začátek – desítku.
Pythagorejci ji zakreslovali různě:
Všechny tři podoby vyjadřují jedno: dokonalost, která už neexpanduje, ale spojuje.
Devítka je chvíle těsně před návratem k jednotě – před novým začátkem.
Enneás znamená zralost a syntézu.
Je to číslo moudrosti, které ví, že všechno se děje ve vlnách.
Proto se v řeckých mystériích považovala za předposlední stupeň zasvěcení – okamžik, kdy je vše pochopeno, ale dokonalost teprve přichází.
V mytologii se s devítkou pojí devět Múz, dcery božského rozumu a paměti.
Jejich počet nebyl náhodný – vyjadřoval plnost ducha i krásu dokončeného díla.
Devítka je lichá, mužská, ale zároveň už zralá, moudrá a obrácená dovnitř.
Symbolizuje duchovní mistrovství, schopnost stát nad věcí,
pochopit celek a zároveň být součástí cyklu.
Člověk v devítce poznává, že nic nekončí, všechno se jen proměňuje.
Devítka je moudrost po zkušenosti.
Je to bod, kde se kruh uzavírá, ale zároveň začíná znovu.
Je jako devět měsíců těhotenství – období zrání, které dává vzniknout novému životu.
Na duchovní úrovni je to okamžik, kdy si člověk dovolí pochopit, že cesta se nikdy opravdu nekončí.