Na motivy textů Rider–Waite a A. Crowleyho, doplněno o vlastní vhled prostřednictvím aktivní imaginace.
Tento výklad vznikl z potřeby propojit klasické hermetické pojetí se symbolickým jazykem duše.
Jde o pokus porozumět Sedmičce mečů ne jako obrazu zloděje či lstivosti,
ale jako hlubokému archetypu rozumu, který se odděluje od celku,
aby prošel zkušeností samoty a mohl se znovu vrátit proměněn.
Pentagram představuje člověka jako mikrokosmos – spojení pěti živlů: ohně, vody, vzduchu, země a ducha.
Každý z jeho vrcholů je bránou k jednomu z těchto principů.
Když některý z živlů vystoupí z rovnováhy, celý obraz člověka se rozruší.Sedmička mečů zachycuje právě tento okamžik – chvíli, kdy rozum, živel vzduchu,
opouští kruh ostatních a zkouší stát sám.
Na první pohled je to čin odvahy, ale ve skutečnosti jde o hluboký pohyb v duši –
krok, kterým se vědomí vzdaluje celku, aby mohlo znovu poznat, kam patří.
V pozadí karty stojí tři stany.
Jsou to svatostánky tří živlů, které zůstávají věrné zemi:
Tyto tři živly vytvářejí chrám světa – trojúhelník, který drží život v rovnováze.
Čtvrtý živel, vzduch, zde zastupují meče.
Ale právě tento živel se odpojuje.
Odchází z chrámu a s ním odchází i duch rozumu –
ten, kdo přináší poznání, ale i rozkol.
Muž v popředí nese pět mečů – pět živlů, které si přivlastnil.
Z tábora zůstaly tři stany a dva meče zapíchnuté do země –
pět principů, které však nejsou v rovnováze.
Z dokonalé desetice světa se stává otevřená pětka,
z Tetraktys se stává narušený kruh.Jeho pentagram je neúplný:
zářivý, ale křehký, vytvořený pouze z jednoho živlu – z rozumu.
A proto se může kdykoli zhroutit.
Rozum, který si přisvojil všechny živly, ztrácí jejich podporu.
Stává se samotným živlem vzduchu – pohybem bez tvaru.
V řecké číselné filosofii tvoří čtyři body základ stability – Tetras.
Čtyři úhly dávají čtverci pevnost, čtyři prvky drží svět v rovnováze.
Když se jeden z bodů oslabí, celek se začne kývat –
a z Tetras se stává Trojas, pohyb místo klidu.Na Sedmičce mečů je tím oslabeným bodem právě vzduch.
Rozum odchází, čímž oslabuje strukturu celku, ale zároveň zahajuje proměnu.
Tři stany zůstávají – trojúhelník věrných živlů.
Čtvrtý bod, duch vzduchu, se vytrhává a hledá svou rovnováhu jinde.
Není to konec, ale přerod: svět se znovu skládá z pohybu.
Kdysi bylo sedm rytířů – sedm ochránců čtyř živlů.
Byli rozděleni do dvojic: dva rytíři ohně, dva rytíři vody, dva rytíři země,
a jen jeden rytíř mečů – pán vzduchu, duch rozumu, který neměl svého druhého.Tři páry rytířů sídlily ve svých stanech – v chrámu ohně, vody a země.
Jenom rytíř mečů stál venku, bez stanu, bez protějšku, bez domova.
Byl tlumočníkem slov mezi živly, spojencem všech, ale přítelem nikoho.
A tak se v něm začal rodit neklid.Jedné noci, když ostatní spali,
vzal jejich meče – jejich sílu, hlas i důvěru – a odešel.
Za sebou nechal dva meče zapíchnuté v zemi – své pochyby, svůj rozpor.
Z tábora sedmi rytířů zůstalo šest.
Ale právě tím se svět znovu uzavřel do kruhu –
z narušení se zrodila nová rovnováha.
Ve snech se často objevují postavy v párech – muž a žena, přítel a protivník, činný a vnímavý pól.
Jung by řekl, že duše přirozeně vytváří rovnováhu mezi protiklady – mezi animem a animou.
Tři stany na kartě jsou právě tímto obrazem: tři dvojice vědomí, tři spojení sil.Rytíř mečů je jediný, kdo pár nemá.
Je to jednostranný rozum, animus bez animy,
čisté myšlení bez citu.
Jeho odchod je proto nutný:
duše jej vyhání, aby se mohl setkat se svým stínem.
Teprve v odloučení může poznat, že myšlenka bez srdce je prázdná.Až se jednou vrátí, už nebude rytířem,
ale králem mečů – tím, kdo myslí s citem a mluví s pokorou.
V alchymii je Sedmička mečů symbolem fáze separace –
okamžiku, kdy se látka odděluje, aby mohla být znovu sjednocena.
Meče jsou nástroje této fáze: řežou, oddělují, tvarují.
Rytíř mečů je tedy Mercurius oddělený od Sal a Sulphur –
duch, který se odpojuje od těla a ohně, aby se očistil.Tři stany představují Sulphur, Mercurius a Sal,
zatímco meče, které si rytíř odnáší, jsou jeho částí,
která se vydala na cestu samostatného poznání.V alchymickém smyslu nejde o pád, ale o nutnou krizi oddělení,
která předchází znovuzrození.
To, co bylo rozděleno, se jednou znovu sjednotí –
ale tentokrát vědomě.
Sedmička mečů je obraz narušeného pentagramu.
Tři živly zůstávají ve svých stanech,
dva meče drží zbytek rovnováhy,
a pět mečů, které si člověk odnáší,
vytváří nový, křehký pentagram čistého rozumu –
svět, který se může kdykoli zhroutit,
protože rozum se pokusil stát se vším, co je.Ale právě tím začíná proces poznání.
Rozum musí odejít, aby se mohl vrátit moudrý.
A duše musí projít ztrátou, aby si uvědomila svou plnost.
